To nevymyslíš

8. prosinec 2015 | 14.08 |

Čas od času nastane situace, kdy člověk vám blízký řekne absolutní kravinu, hlod, hlášku... V mém případě je problém, že vlastně za všechno můžu já :-D Ale řekla jsem si, že se s vámi podělím o pár takových hlášek, na které je expert hlavně ségra. Myslím, že je to její dar...

Nedávno jsem ségře říkala, jak bych chtěla k morčatu ještě třeba činčilu. Přešla to zabručením, tak změním téma s tím, že jsem našla super stránku, kde se dá levně sehnat legendární "tamagoči". Ségra: "Ty jsi hrozná. Morče máš, činčulu chceš, teď ještě tamagoči..."    pak jí došlo, že tamagoči není zvíře.

Už dřív, ségra chodila tak do první třídy, mamce někdo volal. Mamka nidke a ségra aktivní. A tak jí nechám, ať si telefonát vyřídí sama, vždyť se jí to bude hodit. Poslouchám. "Ne, mamka tady teď není... No, já jsem dcera mají mamky."    no dítě zlaté, ještě abs byla dcera cizí mamky.

Nedávno mi V vystřelil na kolotočích plyšáka. Původně chtěl růži, ale když viděl můj pohled (co budu dělat s kvítkem?), tak si to rozmyslel. A já mám takový zvyk, že se každý plyšák musí nějak jmenovat. No a shodou okolností prostě vypadá, jak ten můj chlap. Tak mu tak říkám. Je to asi týden a s V jsme blbli. Tak jsem v afektu chytla plyšáka a praštila jsem ho ním. Rekace V: "Nebi mě mnou."     nemám, co dodat.

Moje auto, favorit, nemá takovou tu kapsičku na dveřích, jak ty novější auta. Mají jednoduše palubku a tím odkládací prostor končí. Což mě strašně štve, mimochodem. No, jednou si tak brzo ráno chci vyjet a zjistím, že je zamrzlé okno. Svoji škrabku zlomím, jen začnu, a v autě V jsem ji nenašla. Dívala jsem se jenom do palubky, jak jsem holt zvyklá. Odpoledne, se V vrátí z práce a ptám se ho, že kde má škrabku. A on že ve dveřích. Moje reakce: "Aha, ty máš vlastně i dveře."    no moje milá, novější auta mají i dveře.

Dokonce ani morče Ema není pozadu... tak trochu. Když pendluju po baráku, uklízím a tak, tak si pustím nějaký většinou seriál nebo nějaké to kecání, jako clonu. No a párkrát mě to vyšlo tak, že skončil díl a já byla u toho, tak jsem zapla další... A Emina byla v pohodě celou dobu, dělala si tam to svý (rozuměj všechno, co způsobuje nepořádek). Jenže jednou mě to nevyšlo a delší dobu bylo ticho. A zničeho nic:
"KVÍK KVÍK"
"No jo, promiň."
"KVÍK KVÍK"
"Dáme další díl jo?"
"kvík kvík"
"Ten třetí jo?"
"KVÍÍÍÍÍK KVÍÍÍÍÍK KVÍÍÍÍÍK"
"Tak až ten čtvrtý?"
"kvík."
A bylo to jasné... třetí díl jsem přeskočila a šel tam hned čtvrtý.

Další hlod od V. Také to asi hodím do konverzace. V cosi dělal a vykládal si u toho...
Já: "Co říkáš?"
On: "Tobě nic."
Já: "Co trpíš rozdvojenou osobností?"
On: "Kdo? My?"
Mám doma dva chlapy v jednom... Kdo také?

Poslední. Původně jsem ho nechtěla dávat, ale nemůžu si pomoct. Jak asi víte, strašně mě irituje jeho styl "skládání" věcí. Jednou mu také tak říkám, že esi si to teda nemože aspoň přehodit přes opírátko bo tak. Jeho reakce: "Tak ale dokud je světlo tak dělám (shazujem na dvoře šopu a není tam světlo). Poskládat si je můžu kdykoliv."   nejlepší na tom je, že se z toho vysléká, až večer, kdy je tma a už vlastně nic nedělá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře