Už to tady jednou bylo, vím. Pak se zdálo, že se vrací vše k normálu, tak jsem tomu dala další šanci. Ale je to zase tam, kde to bylo. Popravdě to není nic krátkodobého. Akorát mě už teď dochází nervy stahovat pořád uši a podřizovat se. Ve své podstatě jde o samé maličkosti, ale je jich tolik, že se jednoduše necítím volná. Nemusím běhat každý večer po diskotékách, na to jsem nikdy nebyla. Jde

 Víc než dlouho sem se neozvala. Máte prvadu. Ale žiju, a nezapoměla jsm na vás. Jenom jaksi nebyl čas, chuť, nebo nevím co... Ale dnes se trochu rozepíšu. Za ten dlouhý čas se událo celkem dost změn.

A kupodivu se tomu

Baneček msí pryč. Pokaždé, když si to uvědomím, brečím, ale nejde to. Už když jsme si ho pořídili, Zuzce se zhoršil ekzém na rukách. Začala víc soplit. Poslední dobou víc pokašlává. Jsem astmatik a malá má náběh na průdušky. Bylo nezodpovědné si ho pořizovat. Nezodpovědné jak vůči Zuzce, tak vůči tomu ušákovi. A teď ho musím dat pryč. Je to strašně těžké se s tím smířit, vážně hodně těžké rozhodnutí,

Neuvěříte, jak jsem dopadla s něčím, co začalo tak de-facto nevinně. Prostě jsem nemohla jíst čkolodáu a najednou toto.. Posuďte sami:

Pondělí, 30.3.

Chtěla jsem první postupně dojíst nezdravé zásoby a postupně nahrazovat všechno zdravějšíma vaiantama. Ale po tom, co se Zuzce tak neskutečně rozjel během pár dní ekzém, jsem si řekla a dost. Žádné dojídání lipa a gumových medvídků s lentilkama. A žádný sirup. Sirup si dá vysvětlit, že to nejde, to nebude poprvé ale holt

Nedávno jsem narazila na článek, ve kterém maminka dvou dětí popisuje, jak uzdravila své děti bez pomoci doktorů. Ale od začátku.

Tak madam od pondělka chodí do školky. Jak jsem psala, jsem ještě nějakou dobu doma, ale líbí se mi jejich adaptační program. Musím se pochválit, jak nazávislé mám dítě. Byť se to tak nezdá, hlavně doma, Zůza snad pokoří všechny "adaptační" děti, které tam do teď byly.

 Malinko se zpožděním, ale přece jenom přidávám oslavný článek. Zůza už je velká baba a má dva roky. Vlastně měla skoro před týdnem, 13.2. ale jaksi nebyl čas. Ale teď už je. A když je to teda oslavenec, tak bych ju měla vychválit až do nebe 

Táhne se to snad už dva týdny. Naša rozumná, hodná, šikovná Zuzanka někam zmizela a místo ní tu je nesnesitelné, ořvané, vztekající se děcko. Vážně dva týdny sem se držela. Nekřičela sem po ní, nebyla ju, když chytla histerák - ono v jejím případě je nejlepší se s ní pořád bavit stejně, jak s miminem, když řve. Prostě v

Tak jsem si znovu oběhala kolečko pracák-pojištovna... a poslala jsem papíry nikoliv na pobočku ale přímo na vedení. Tam mě na základě toho oznámili, že podají návrh na zatavení exekuce. Uběhl týden, pořád se nic neděje a