Hledám si byt

Už to tady jednou bylo, vím. Pak se zdálo, že se vrací vše k normálu, tak jsem tomu dala další šanci. Ale je to zase tam, kde to bylo. Popravdě to není nic krátkodobého. Akorát mě už teď dochází nervy stahovat pořád uši a podřizovat se. Ve své podstatě jde o samé maličkosti, ale je jich tolik, že se jednoduše necítím volná. Nemusím běhat každý večer po diskotékách, na to jsem nikdy nebyla. Jde o takovou tu vnitřní volnost. Začalo to už na začátku, kdy jsem si prostě nevydupala byt. Víte, chápu že Teša byl celý život na bytě, tak chtěl změnu... Ostatně asi jako já - já byla celý život na baráku a mám ho už plné zuby. Jenže to je jedno. Jednoduše jsem se podřídila já jemu a máme barák. Ten barák nesnáším. Kdyby byl jiný, tak třeba. Ale máme tento. A ten barák bere veškeré nervy. Vsadím se, že je to tím. Asi zním jako uplný magor, obviňovat za špatný vztah barák, ale já to tak cítím. Od samého začátku se v něm necítím dobře. Prostě ne jako doma. Raději s malou pořád někde cárám, janom abych byla doma co nejmíň. Za 5 let se to nezměnilo. Spíš je to horší. A co se narodila Zůza, tak to jde do kytek uplně. Samozřejmě, Zuzku nijak neobviňuju, a vlastně ani tenbarák, jako takový za nic nemůžu. Ale ať řeknu, co řeknu, Teša mě prostě nebere vážně. Když už nakonec bouchnu, a letí to ze mě jak z kulometu, je to pochopitelné. Ale i když za ním dojdu "jen tak mimochodem" a snažím se s ním řešit v klidu..no... cokoliv, tak prostě cítím, že to nebre 100% vážně. A někdy nejde jenom o volbu obědu nebo tak něco. Jde i o moje pocity. Jde o malou. Řeknu mu na rovinu co se mě nelíbí, nebo jak to cítím a jednoduše "domluvila, zahraju to d autu nějakým trapným vtípkem, poznámkou... změním téma. Hlavně, ať to nemusím řešit". Říká že ne, ale probůh, člověk snad cítí, jestli ho druzí berou vážně. Kdyby to bylo uplně na mě, tak s ním nespím vůbec. I tak mu dávám míň, než by chtěl. Prostě s ním nechcu spat, nepotřebuju to. Byli jsme i v poradně, změnilo se na to na chvilku, pak jsem mu oznámila, že odcházím, tak se trochu dal do kupy... I když on si myslí, že když mě začne víc pomáhat doma, bude to super. Ono to je super, ale nestačí to. A navíc už je to stejně zase kompet zpátky.
Vím, beru malé tátu a určitě to nebude nejlehčí. Přece jenom ať je to jak chce, ty koruny se domů nenosí sami. Ale já si už včera šla zvýšit rodičák na maximum, co můžu. Navíc začátkem roku můžu nastoupit do práce. Nejdřív na brigádu na pár měsíců a pak na HPP. Zůza může chodit pořád do školky sem. Dnes se budu domlouvat na prohlídku bytu, je to sice v jiném městě, ale asi 10min autem, což je vlastně bez větších problémů. Vstávat o 10min dřív nedělá malé problém ani teď. Dnes byla vzůru už o šesti, přitom bude stačit, když bude vstávat o půl sedmé. Prodříme se v autě, případně. Nebudem první ani poslední. Jediný problém by teď bylo to auto. Protože auto co mám teď vlastně není moje - je to Tešovi kmotry, navíc každou chvilku blbne, takže by byla potřeba toto očekovat, ale je to první byt, provní prohlídka, nemusím to brat. Třeba se najde něco i v místě. Nebo někde dál, kde bude školka i práca.
Taky vím, že beru Tešovi malou. Ale proto se snažím hledat co nejblíž, aby to neby problém. Nehodlám se stěhovat na druhý konec republiky bo do zahraničí... i když toto už mě taky napadlo. Bude to těžké - nájem, léky, obživa, cesty po doktorech, to auto. Ale řekněte sami - vy by jste byli se svým vnitřím neklidem někde, jenom proto že je to tak lehčí? Příští měcí jedem na dovolenou. Tam si to užijem všecí. Jestli vám něco říká Liberec Babylon, víte, o čem mluvím. Jedem i se ségrou, byl to vlastně její nápad. Nebudu nic říkat. Prostě musím Tešu postavit před hotovou věc. Jinakto dopadne stejně. Až budu mět najítý byt a všechno, pak prostě řeknu tehdy a tehdy odcházíme. Je to vůči němu nefér, vlastně je hodný chlap enom nám to spolu nejde. Potřebujem k sobě někoho jiného.