Bolavý zub

Neuvěříte, jak jsem dopadla s něčím, co začalo tak de-facto nevinně. Prostě jsem nemohla jíst čkolodáu a najednou toto.. Posuďte sami:

Pondělí, 30.3.

Začínám "cítit" zub. Je trošku citlivější na sladké, ale to sem-tam bývá.

Čtvrtek, 2.4.

Nějak mě bolí ucho, nejspíš od toho zubu... ale kterého? Už mě bolí celá huba. Beru si na noc prášek.

Sobota, 4.4.

Už vím, kde je zakopaný pes. Hledím do zrcadla a zkoumám osmičku, která podle mě roste jaksi nakřivo. Žeby ona? Taky zkoumám zub, který je po vypadnuté plombě celý díravý. Žeby tento?

Neděle, 5.4.

Večer brečím, jak malé děcko. Zítra musím k doktorce.

Pondělí, 6.4.

Doktorka do odvolání neordinuje, záskok nebere telefon, jedem na nejbližší pohotovost.
Pohotovost je pohotovostí jenom o víknedech. Doktor je ale tak hodný, že mě vzal i tak. Pečlivě vyčistil díravý zub a vlastnoručně doslova nacpal plombu do díry. Připadala jsem si jak v nějaké komedii - zmítám se na křesle, nohy, ruky lítají vzduchem a zubař nade mnou pracuje. Slzy mě tečou proudem. Prý se to dnes uklidní a noc by měla být už v pohodě.

Úterý, 7.4

Noc a ráno byly v pohodě, pak prášek působil zhruba na hodinu. Začínám znovu trpět. Že by zánět? Tchán vykládá svou historku s bolavým zubem, kdy se mu čistil kanálek, který bolel i po injekci. Umrtvení nepůsobilo.

Středa, 8.4

Noc byla katastrofa, žádná velká změna. Volám doktorovi, záskok to zvedl, zítra jedu. Přes den střídavě brečím a doufám že to, co přestalo bolet už nezačne... opakovaně se mýlím a během krátkých chvilek trpím se studeným kapesníkem na hubě. Odpoledne to vypadá slibně. Asi 5hodin bez bolesti. Zuby jsou citlivé jenom na skus. Pak začínám znovu trpět... paradoxně asi 2 hodiny po snězení "projistotního" prášku. Děsím se zítřku. Je to poprvé, co panikařím při pomyšlení na zubaře. Do teď jsem měla problém s poněkud "nižším" doktorem. Mlátím hlavou o zeď a myslím na porod. Teď to vidím, jako procházku růžovým sadem. Alespoň jsem u toho nebrečela, jak malé děcko. Instinktivně bolest rozdýchávám. Marně.

 Čtvrtek, 9.4.

Zůza je od rána u dědečka, Teša mě dělá osobního řidiče. Sedím v čekárně a panikařím. V noci jsem opět nespala, léky neberu, stejně nepomáhají. Vyjde sestra, jdu do ordinace. Tam doktor v mém věku, takže extrémně mladý. A taky extrémně šikovný. Fakt pěkný. Takový kdyby byl někde nějaký gynekolog, vím kam jezdit. Řeknu co a jak a udělali mi hned na místě rentgen. Zub je v poho, ale v dásni velký zánět. Doktor chystá jehly a sděluje mě varianty. Buďto vyčistit kanálky nebo vytrhnout. S děsem v očích volím možnost číslo dvě. Sice mě svým způsobem rozmlouvá, že zub se dá zachránit, navíc přední stolička je důležitá pro kousání. Melu si svoje s tím, že jsem stejně zvyklá kousat na druhé straně, navíc jsem o víkendu posílala Tešu do garáže pro kombinačky. Když už mě plánuje pichat, tak ať to stojí za to. Doktor se zasmál a začal mě týrat.

Pátek, 10.4

Po týdnu jsem se vyspala.. HURÁ!!! Huba mě sice bolí, ale netepe, prášek zabírá. Nemůžu otevřít hubu. Bolí mě pant, či co. Teša mě uvítal v klubu. On to tak měl po trhání týden. Bomba, jsem ráda že otevřu pusu alespoň na malou lžičku. Ale jsem schopná fungovat.