Wolfgirl | 1. díl

Je to už druhý den, co je zavřená. Cítí se jako divoké zvíře, které musí být pod zámkem. Je ve svém soukromém vězení. Sklepení, které se skrývá v základech jejich domu je pro Sach víc, než odporné. Strávila tady tolik času, kolik jen mohla. A to všechno jen proto, že nechce být, jako ostatní. Jen proto, že chce odejít. Ale to jí nikdy nedovolí. Včera večer si zkusila znovu promluvit se svým bratrem, a zase skončila tady. Ležela ne zemi a přemýšlela, jestli má cenu se vůbec zvedat. Zhluboka se nadechla. Při tom pohybu zasykla bolestí. Musel jí zlomit žebro. Posadila se. Chvilku seděla a soustředila se. Byla hladná. Od včerejšího poledne nic neměla. Těšila se na večeři, kde si dá pořadně do žaludku, místo toho ještě před večeří dostala do zubů. A zůstala hladová. Nasucho polkla. Jo, pořád cítí pachuť své krve. Cítila rozrazený ret. Zaťala zuby a postavila se. Znovu musela rozdýchat bolest, která ji pohltila. "Leone!" křikla do prázdna. "Leo!" zkusila znovu. Vší silou praštila do mříží, představující dveře její cely. To neměla dělat. Bolest, kterou tím vyvolala, ji srazila na kolena. To žebro příšerně bolelo. Točila se jí hlava, a co víc, měla hlad. Příšerný hlad. Stačila by jen kapka krve, aby se dala do pořádku. Chtěla také maso. Z toho hladu šílela.
V tom se otevřeli dveře rozdělující sklepení od nadzemní části domu a dovnitř vniklo světlo. Sach potlačila slzy, které vyvolala bolest, a znovu se postavila na nohy. Mířil k ní. Cítila jídlo. Byla ráda, že svého bratra vidí. Bála se, ale přesto byla ráda. Měl jídlo. "Tak jak se má moje sestřička?" ptal se Leon falešně sladkým hlasem. "Hladově." zamumlala Sach. Leon chápavě pokýval hlavou. "Vždyť já vím." Otevřel celu a pokračoval. "Ještě aby ti nekručelo v žaludku, po takové době." Postavil tác, ze kterého se na Sach usmíval talíř masa, podle vůně srnčího, a pohár krve. Nechtěla domýšlet, čí krev to je. Nevoněla, jako zvířecí. Spíš jako lidská. Ale teď jí to bylo jedno. Měla hlad, potřebovala se uzdravit. Potřebovala bratrovi dokázat, že změnila názor. Potřebovala, aby tomu věřil.