Čím dál horší...

25. duben 2016 | 10.56 |

Asi jstesi všimli, že opravdu vznikla nová rubrika... S takovou se vůbec nebojte, že bude prázdná....

Včera jsem nepřišla ani do práce na noční. Vyšla jsem, všechno, ale asi v půli cesty jsem to otočila a utekla domů. Důvod? Proběhl mě pod nohama... Nejsu já blbá? Kvuli tomu nedojít do práce? Bylo celkem dost času, tak me tam chtěl V odvést autem. Jenže se mnou nehl. On, ani mamka, které nakonec volal. Nebyla sem schopná donutit se ani sama. Nakonec teda volal do práce s tím, že je mi špatně, což vlastně ani nelhal.

Dneska musím jít. V mě sice odveze. A je tak hodný, že aj ráno a do práce pak přijde o něco později. Ale takto to nejde dělat pořád. Jenom pomyslím na to, že bych měla vyjít ven a už je mi blbě. V noci jsem toho moc nenaspala, V mě chtěl pohladit a já jsem málem utekla z postele, než mě došlo, že je to on. Emičku naučím na natrhanou trávu, a teď se bojím vyjít na dvůr, abych jí něco té trávy přinesla. Dokonce ani doma se necítím uplně bezpečně. Nejspíš proto, že minulý rok jich tady pár bylo, nevím. Ono stačí, aby se nechali otevřené dveře a něco sem proběhne. A to, že mě chce V vozit z a do práce autem je sice hezký, ale já tam musím přecházet z budovy na budovu. Přes venek. Minimálně třikrát. Tam jsou taky určitě. Je to všady. Sedím tu, píšu, jak mě tečou myšlenky, a přitom mě tečou i slzy po tváři. Už je ani neutírám...

Volala jsem k mudr, že by se náhodou našel volnější termín, že třeba někdo odpadl. Ale ne. Musím čekat, až do května. Bojím se, že i když do té práce přijdu, tak tam nevydržím. Ono to běhání kolem mašin a věčné spravování jich je samo o sobě psychicky náročné a do teď se učím, jak to neřešit a zbytečně se nenervit. A do toho tohle. Bojím se, že mě tam V neodvleče, že to bude jak včera. A i kdyby, tak že pro mě za chvilku pojede. Ono je možné napsat neschopenku, ale co to vyřeší? Vždyť jsem ve zkušební době!!! Akorát mě vyhodí.. Tohle je na hranici sesypání, jestli se ta hranice už nepřekročila. Jenom pomyslím na to, že bych mal jít do obchodu, vynést koš... že bych měla jít ven, začnu histerčit. A ještě jak na sviňu bude tnto týden jezdit V z práce až po 6 hod. místo o půl 3... budu tady pořád sama a nebude nikdo, kdo by mě dal do pořádku. Sice mu to včera nešlo, ale byl u mě. ted su tady sama a citim jak se poamlu skládám.

Bože, ja se tak strašně bojím a neumím s tím bojovat. Já vím, že to takto nejde, že mě v práci můžou vyhodit, že to třeba přestane dávat i V, že s takovou skončím na psychiatrii ještě o něco dřív, než v květnu. Ale já s tím prostě neumím bojobat. To je tak strašně silné a já nevím, co s tím, co se sebou.....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Čím dál horší... hroznetajne 25. 04. 2016 - 14:10
RE(2x): Čím dál horší... wolfgirl 25. 04. 2016 - 16:03
RE: Čím dál horší... tlapka 30. 04. 2016 - 19:50