Wolfgirl | Měli by mě zavřít

Včera jsem v práci omdlela. A ještě jim stihla pozvracet záchod, jak jsem nestihla doběhnout. Už přes den jsem několikrát letěla na záchod, křeče v břichu, ale do práce se prostě musí... Uznávám, že jsem V v autě udělala další hysterickou scénku, když jsem odmítala opustit prostory auta a vůbec vyjít někam ven. Nakonec mě musel lištit (co si, jak mě pak řekl, vyčítá), abych se zpamatovala... Na několikátý pokus jsem vylezla z auta a šla jsem teda. Ne sice v klidu, ale už mě alespoň netekly slzy proudem. Ještě jsem ani na halu nedošla, už mě křísili. Zrovna tam byl mistr nejvyšší a nakonec ze mě vytáhl, co se děje. Prej, že zitra mě tu nechce vidět, leda bych snad přinesla neschopenku. Sice jsem mu oponovala, že to nejde, že nechci, aby mě vyhodili. Na to mi on řekl, že hledají dalších 100 zaměstanců, tak se mě určitě nezbaví, jen proto, že teď pujdu marodit. Že celá ta "víc nejde, než jde" linka na mě počká, že se nemusím bát. Ale když to budu dělat takto, vyhodí mě o to spíš. Takže dneska nevolky pojedu k mudr - ta bude mít asi radost taky. Když jsem tam byla asi dva týdny zpátky pro žádanku na psych, tak se mě ptala na neschopenku, ale prej na tom nejsu až tak blbě, abych byla kvůli strachu doma.... no a vidíte. Děda pro mě přijede, tak teda akorát poutěkám do auta a pak z auta. U staříčků samozřejmě platí verze, že je mě dva dny špatně, včera jsem v práci zvracela a tak si jedu něco napsat, abych mohla večer normálaně na směnu... Ono s babi jsme se o tom nedávno bavili, že půjdu k doktorovi řešit fobie, ale vím, že děda by to nepochopil. Ne, že by byl zlý, ale jednoduše má v hlavě takové to "přeháníš to, málo se to snažíš překonat" a podobné řeči, za které bych vraždila. Takže on vědět, že si jdu napsat neschopenku, rotože nejsem schopná jít do práce, kvůli strachu, to by pro mě asi ani nepřijel.... babičce to třeba někdy časem řeknu. Navíc je využiju, protože mám na poště balík - knížku, tak přece nepujdu z domu na poštu a zpátky pěšky..... To by asi nedopadlo. Mimochodem tu facku si vyčítat fakt nemusí. To já si vyčítám, že jsem ho k tomu dohnala.
Takže tak. Stává se ze mě strachem obalená troska, která není schopná byt ani v práci. Tím pádem půjde celá dovolená do hajzlu, celá rekonstrukce bude financovaná zase jenom mým V... ani nevíte, jak si to vyčítám. Včera jsem už začala přemýšlet, jestli by se snad neměl líp s někým jiným. Normálnějším. S někým, u koho má jistotu, že mu přispěje na opravy baráku, s někým, s kým má jistotu nějaké dovolené... s někým, kdo není taková složená hysterka, jak já.... A přemýšlela jsem nahlas. takže to vlastně slyšel. a snažil se oponovat. A pořád mě to hučí v hlavě. Jestli bych náhodou neměla jít někam pryč, aspoň, než se dám do pořádku. Prostě nechat V ať je spokojený a sám, než aby se mnou zažíval takovéto výlevy, kterým neumím zabránit. Vím, že mu jenom přidělávám starosti, a všechno musí platit on a že už ho taky nebaví. Kdyby jenom věděl, jak mě to mrzí a jak se za to celé stydím... nezasloužím si ho. A on mě taky ne. Zaslouží si lepší, vyrovnanější babu. A ne malou holčičku, kterou ovládá strach. To není fér. Ne pro něho.