V obýváku byl pavouk

A nikdo tu nebyl. V byl ještě v práci, a pavouček si lezl po zdi. Tak jsem si zašla pro papuč V - přece nepoužiju svoju papuč ve které chodím. A nakonec jsem ho zabila. Ještě je přilepený na zdi :-D

OK, musím se holt pochválit. I když... vlastně to ani tak nebyl pavouk, jak spíš "pavouk". Ono kdyby se použila lepačka, tak proleze tou dírkou, ale pro mě to byl výkon. Takže jakmile jsem V přivítala už jsem ho tahla do obýváku ukázat mu co jsem zvládla :-D

Dokonce jsem si všimla, že i smýšlení se mi změnilo. Už to není o tom "co když tady něco bude". Už je to spíš "když tu něco bude, tak se to zabije (vlastně V ho zabije) a tím to hasne". Což je taky celkem pokrok. Dokonce mi nedělá problém se o tom bavit. Dřív jsem se pomalu rozbrečela a teď o tom kecám a ještě sedím za volantem. A jsem v poho. Začínám tomu strachu dávat pomalu naprdel. Sice pod práškama, ale to zrovna teď není důležité. Teď je podstatné, že se už doma nebojím.

Tak - pochválila jsem se, můžu jít chrnět :-)