Znáte, milé dámy, když chlap vaří? Nebo se snaží vařit?
Já jo a moc dobře. Sem tam se rozhodnem, že spolem něco uklohníme. Většinou je to večeřa a většinou se V ptá co a jak a kam a kdy. Ale strašně mě těší, že to chce vědět a popravdě si tyto naše "vařící chvilky" fakt dost užívám. Akorát mu to nechcu říct, protože by pak mohl přestat chtět cokoliv vařit...
No a nedávo jsme měli (prej) uzený bůček, ale bylo to takové jakési nijaké, vůbec se to nepodobalo čemukoliv uzenému, tak V napadlo, že to smahnem na pánvičce, šupnem do vajec a uděláme si na véču omelety. No proč ne. V nakrájel cibulu a ten (ne)uzený bůček - je fakt, že to mohl nakrájet na jemějc, ale tak snaha se cení. A jak říkám, tyto chvilky si fakt užívám a baví mě to, takže jsem si zvlášť silnou kritiku nechala pro sebe :-D
Já jsem mezitím rozmíchala snad 8 vajec, rozehřála pánvičku, kydla trochu sádla a chvilku na to se tam šupla ta cibula s bůčkem. Nějak nám nedošlo, že bůček taky něco pusít, takže nám to nakonec doslova plavalo v rozpuštěném sádle a prostě v tom mastném :-D
A jak tak čekáme, až se nám pořádně osmahne ta cibula a pak ten bůček, tak nás najednou trklo, že s rohlíkem to bude naprd, že je lepší chleba. Který je v mrazáku. Onen chleba se vytáhl a hodil, nevím na jak dlouho, do cinktrůby na rozmrazovací režim a čekalo se. A čekalo. A čekalo. Když vypadal rozmraženě, tak ho chtěl V rozkrojit na půlky. Jenže ovej, on byl ještě v prostředu (nečekaně) zmrzlý. No ztupil nám takovou tu pilku na pečivo. Aby se mohhla použit bruska, musel by se dat nový kotouč, který není k dispozici, tak V napadlo geniální řešení. No posuďte sami:
Sranda je, že to fakt zabralo dřív, než se chleba začal pálit a ještě jsme měli bůček mírně dušený :-D