Emička se mi (zas) nelíbí

Emička je zas nějaká divná. Já fakt nevím, esi je nějaké divné období, nebo už začíná pomalu stárnout nebo co... Dneska, jestli bylo půl sedmé ráno, už sem ju měla na rukách, Emča uplně mimo. Ještě před tím jsem slyšela jak se mříže otřásly (ona když seskakuje z domku, tak to jde dicky slyšet, ale teď jaksi víc), tak poslouchám, dlouho nic. Tak na ni jdu nahlédnout, jestli vůbec žije, či co. Protože to už by dávno zašla do domku a to bych slyšela. Tak jsem na ni mrkla, pohladila. Emča až podezřele držela, dokonce ani neutekla do domku, když jsem jí přejela po místech, kde to nemá ráda. No nic, šla jsem si znovu lehnout. Ani ne pět minut, Emča začne v kleci bláznit, tak nějak žalostně kníkat. Tak teda vstanu, rosvítím v obýváku. Promluvím na ni... Eminka na domku a normálně mě po ruce vylezla z klece. Nevím, jestli jsem se někdy zmiňovala, ale dostat Eminu z klece je nadlidský úkol a najednou z té klece doslova utěká. Tak jsem se s ní prošla a že půjde zpátky. No nepřipadalo v úvahu, ta normálně couvala, než aby do té klece skočila, jak má ve zvyku.

No fakt Eminka uplně nepříčetná. Tiskla se ke mě, uplně jsem cítila, jak se klepe, zubama vrzala, kníkala. Ale tak žalostně prostě, jak kdyby ju něco opravdu vyděsilo. Lidi nevím, když zdrhá z klece, ze které ju obvykle musím hodinu chytat... Tak sem prostě seděla v křesle, Emičku u sebe, ta byla hotová, já sem nevěděla, co se děje.. no zajímavé ráno. Jak se Emča trochu uklidnila, tak sem ju šupla do přepravky a - teď se asi budete smát - šli sme si spolem lehnout. Vedle postele sem dala židlu, na židlu šla Emča v přepravce. Tak sem se zachumlala, ruku položila k přepravce a dřímala sem. Eminka mě sem tam čichla k ruce a byl klid.... V 8 sme stávali, protože V jel pomoct k rodině s komínem, tak sem Emině zrovna vyčistila, dala sem jí zatím enom seno s tím, že granule (její ranní rituál!!!) jí dám pozdějc. Tak dám Emičku do klece, která tam skočila a šla se schovat do sena. Které zrovna dvakrát nejedla, což bylo divné, ale tak sem si říkala že se musí první schovat, než začne baštit. Nějakou půlhoďku na to sem šla Emči nasypat ty granule a ono nic. Ticho. Žádné nakukování z klece... prostěš nic. Dám jí do klece misečku a jdu tak nějak dělat svoje. Oprat, umyt nádobí atd. Pak sem brnkla mamce, jestli možu dojet na oběd, když su teda sama doma (a nechce se mě vařit). Tak samozřejmě že sem mohla :-D Než sem jela, dala sem Emči jablíčko, před kterým utekla. Což teda nechápu - vy by ste utekli před jídlem?

Dojedu po asi pěti hodinách dom a jabko je celé, granulí se ani nedotkla, seno sice všady po kleci, ale to je asi tak všechno. Tak říkala jsem si, že už je asi jablíčka přejezená, ostatně poslední dobou ho měla pořád, tak sem jí od našich přivezla dva velké listý zelího. Ten jeden jsem jí dávala kolem třetí. Je skoro pět hodin a zelí ještě není snězené, jabko krapet okousané. Vody (čerstvé z rána) se ani nedotkla.... Šustím sáčkem, otevírám ledničku, skříňky.... nic. Copak morče, které nemá "hlad" je normální morče?

Pevně věřím, že je eště rozhozená z toho rána a začne jí chutnat, protože opravdu nehodlám řešit nechutenství a dehydrataci malého hlodavca přes svátky. To bych musela na vete-pohotovost a to se mě opravdu bude chtět. Za jedno to bude dražší a fakt nevím kolik, za druhé netuším, co a jak na zvířecí pohotovosti a za třetí - znáte to - čím menší zvíře, tím větší riziko při marození.