I když je ještě nějaký ten den do nového roku chybí, rozhodla jsem se objasnit mé plány už dnes. Přijde mi to lepší, než prvního, nebo druhého ledna, kdy většina z nás bude léčit kocovinu :-D
Sice jakýmkoliv předsevzetím neholduju, protože obvykle skončím dřív, než začnu :-D ale říkala jsem si, že chci změnit svůj život. Nebo spíš to okolí a to všechno kolem mě, takže jsem si říkala, že je dobrý začátek slíbit si něco, co opravdu dodržím a budu si moct za rok říct "zvládla jsem sem to".
1) Přibrat - pro většinu lidí je to asi šílený nápad, protože se chce obvykle hubnout, ale jak víte, vážím 48 i s botama, takže chci přibrat. Alespoň na 53...
2) Domácnost - kapitola sama pro sebe. Jakožto bordelář, chci dosáhnout každodenního uklizeného domečku. Není nijak velký, 3 pokoje snad zvládne každý blbec. Budu muset dodržovat mých 15minut úklidu (od toho mám taky rubriku). Přiznávám, že přes svátky jsem se nedokopala k ničemu, natož k úklidu, takže budu muset začít od začátku a opravdu to dodržovat. A na konci roku budu mít krásně zařízenou domácnost připravenou k pozvání návštěvy v kteroukoliv denní i noční dobu :-)
3) Šetřit a hlavně na ty penízky nesahat!! - To bude trošku obsáhlejší. Abych vyšla a nic nechybělo a ještě ušetřila, rozhodla jsem si udělat pár obálek, kam si budu odkládat na takové ty "běžné" věci. Třeba Emička bude mít svůj vlastní "účet". A když se jí bude něco kupovat, tak z toho. Navíc mám jednoho panáka ze sklenky od bombosů a to bude nejvěští účet, protože je třeba šetřit na opravdu nákladnou akci...
4) Vydržet v práci - a to stůj, co stůj. Nebude mě zajímat, že mám rozdrbané ruky do krve, resp. do masa od okzému (hlavní problém v každé práci), ale prostě tam vydržím. Mám totiž nepřímo slíbené, že když v té práci vydržím, můžeme se začít snažit o miminko - no motivace jak sviňa :-D
Jak vidíte, mám toho naplánovaného docela dost. Ale tak mám to rok, tak snad nejsem uplně blbá a na konci roku budu víc, než spokojená :-)
A teď se ještě musím pochválit, co jsem dostala od svého miláčka pod stromeček. Když pominu fakt, že ta krabička byla precizně zabalená a třikrát oblepená izolepeou :-D tak otevřu krabičku, čekám náramek, o kterém jsme se bavili a on tam nebyl. Byl tam prstýnek, fakt pěkný. Sice větší, takže si ho musím zmenšit, protože teď se s ním bojím jít i na záchod, abych ho pak nelovila z mých zadních míst, ale to je vedlejší. A tak teda žasnu nad dárkem a najendou se V zeptá, jeslti bych ho mohla považovat za snubní.... Neklekl si nebo tak něco. Prostě seděl na gauči obklopený papírem z dárků a jenom tak mimochodem se zeptal. Klekání na jedno koleno sem u něho ani nečekala, protože on jednoduše není romantik v pravém slova smyslu, ale to, jak to bylo obyčejné bylo vlastně perfektní.
Dva dny jsem nebyla schopná vstřebat ten fakt, že mě požádal o ruku. I když jsem řekla ANO hend a několikrát po sobě, nechtělo mě to dojít. Pořád jsem čekala, že řekne, že je to vtip nebo tak něco... nakonec jsem to vstřebala a i když neběhám po městě a neječím jak se budu vdávat (protže to je stejně ještě daleko), tak to ve mě čím dál tím víc vře a začínám byt fakt nadšená a hotová z toho, že mě do toho uvrtal - vždyť jsem přece tvrdila, že se vdávat nehodlám a že na co... Děcka jsem zasnoubená :-) A něco málo ke svatbě - když se to nestihne v létě roku 2017, tak určitě v létě 2018. Počítám spíš s tím druhým rokem, protože nás ještě čeká střecha a přeúvěrování, takže by jsme se z toho asi zbláznili, ale už je to prostě další krok ve vztahu...