Wolfgirl | Rozchod či co?

Nevím, jestli si to pamatujete, už to je nějaká doba, co jsem přemýšlela, že bych snad odešla. Tenkrát sem byla delší dobu bez práce a asi mě to lezlo na mozek ale pořád to tam někde bylo v té hlavě a včerejšek mě akorád přesvědšil o tom, že jsem  neměla na nic čekat, že to tak prostě je. Včera šel V hrát na svatbu či co a vrátil se po delší době v "nadměrně dobré náladě". A tak sme šli o třičtvrtě na dvanáct na procházku. Klasika. Dělal blbosti, já sem se snažila ho udržet... No cosik se zvrtlo. Ani nevím, jak přesně sme se z dělání blbostí dostali k hádce, ale ono je podstatné, co se říkalo a ne, že sme se hádali. My se umíme hádat kvuli kravinám a na druhý den je nám to šumák. Ale tohle bylo jiné. Já sem ho obvinila z toho, že moje přání mět děti využil, aby mohl mět svatbu a on mě oznámil něco v tom smyslu, že jestli si snad myslím, že když budu mět děcka, tak se o mě každý postará. A naráz sem zjistila, že sem vlstně došla s holů prdelů a nic mě tu nepatří a eště bych měla byt vděčná za to, že se mě ujal. Tak to prostě cítím, tak to je. A je to tak. Díky mojému marodění (a ne, fakt to není výmluva) si prácu udržím horkotěžko, a kdo by chtěl mět na krku lempla. A zvlášť on. Ten chlap si zaslůží normální babu, která je schopná se o sebe postarat a ne někoho, kdo je mu každů chvilku na krku. Nechcu mu byt na krku. Dom sem došla asi o půl hodiny pozdějc, jak on a jak sem se tak poflakovala městem, došla sem k závěru, že to co sem chtěla udělat tenkrát, prostě udělám. Některé věci se holt nezmění.

Je fakt, že ráno si prd pamatoval, i když se dušoval že takové důležité věci nezapomene. Ale to je jedno. Nejde o to, esi si to pamatuje nebo ne. To že si to nepamatuje nemění nic na tom, že to tak je. Eště včera sem mu oznámila, že se do konca měsíce odstěhuju, v březnu už mu překážet nebudu. Nebude muset chodit kolem krysy alias morčete, nebude se muset bát že bych snad chtěla využit vlastní děcka k tomu, aby se o nás postaral a já si nebudu muset vyčítat, že mu visím na krku.

Už se dívám na byty. Nehodlám mu byt vděčná za to, že se mě ujal, o to nestojím. A když to bere tak (in vino is veritas), tak to nemá cenu. A brat si ho enom kvuli tomu abych mohla mět rodinu, tak to teda sorry. Esi mu nejde o "děti až po svatbě" tak by mu nemělo dělat problém dělat na těch dětech už teď. Ten rok zas takový problém není.

Jako sorry ale když vám někdo řekne tys došla s holou prdelí a já všechno dělám a platím a esi si myslíš, že enom kvuli tomu že budeš mět děcka se o tebe někdo postará.. ono to ani jinak nejde brat. Zranilo mě to a bolí to a utvrdilo mě to akorát v tom, že sem měla jít už tenkrát.