Žádný vztah není ideální, bez dohadování a stinných dnů. A kdo tvrdí, že takový vztah má, tak buď lže, nebo jsou spolu chvilku a jsou zaláskování a na "normální" věci nemají ještě čas. Ale ti, kdo spolu už nějakou dobu jsou, nebo spolu žijí, tak mimo těch příjemných věcí řeší taky co bude v sobotu na oběd, k čím rodičům se tenktokrát pojede, kdo bude na oslavě řídit nebo kdo co koupí. A s tím taky souvisí finanční stránka. Kvuli penězům se lidi ne jenom hadají ale taky rozchází. Vždcky je to buď o penezích nebo sexu.
V každém případě my jsme zatím pozanli jenom občasně zataženo, no většinu času byl náš vztah krásný slunečný. Ale už za sebou máme i pořádnou bouřku. Prostě hromy, blesky, kroupy, pomalu tornádo... ten nečas mezi nama byl snad 4 dny, což je opravdu poprvé, kdy to vůbec přešlo do druhého dne.
V pátek jsme se chytli a nebylo to dobré ani trochu. No v sobotu večer jsem se tak zprázkala, že mě celou nedělu bylo blbě. A nejspíš, když V došel z hraní kolem půlnoci, tak jsem ho musela pořádně zprdnout. Aspoň vím, že jsem to plánovala. Popravdě si pamatuju, že došel, v ruce měl flašu (ráno sem zjistila že je to víno a že ho dostal na té svatbě kde byl) a divil se, že jedna flaša mě už stojí na stolku u postele. Společně se štamprlů. Slivovica mě dvakrát nechutná, takže musel poznat, že je něco špatně. Pak vím, že se ptal, jestli opravdu tak moc chcu děti (pravděpodobně sem ho znova obvinila z toho, že to použil proti mě, aby dosáhl svojé svatby) a já sem mu řekla něco v tom smyslu že "však to víš". Tím to asi tak hasne... Vůbec nevím, že by se přeslékal, lahal si, usínala sem. Mám za to že Pc vypínal V, protože nevěřím tomu, že sem byla schopná.
Ale asi to k něčemu bylo dobře a asi sem mu řekla pěkně od srdce, na plnou hubu, jak co cítím a tak. V nedělu mě prostě řekl "miluju tě" a to on neříká. On je ten tip, kdy prostě člověk musí poznat, co k němu cítí, ale prostě to neříká. Ne tak otevřeně a "normálně", jak v nedělu. A prej že asi dospěl. Navíc, když sem mu večer oznamovala, že može byt v klidu a nemusí HO vytahovat, že se nemá co stat, tak řekl, že aj kdyby, tak co. A aj tak celkově se něco změnilo. Nevím co přesně, ale prostě poznám, že je něco jinak. Jakoby se mě víc věnoval, ale přitom bylo všechno při starém. Nevím... Ale je pravda, že až v pondělí, se to dalo do normálního "nedusna" a už je zase slunečno. Ono to k tomu patří ty hádky a vyčítání a tak. Vím, že jo, že je potřeba čas od času vyměnit vzduch, ale... no... poprvní je to asi vždycky nejtěší. Na druhou stranu vím, co k němu opravdu cítím.
A pak - copak bych od něho vůbec mohla někdy odejít? Vždyť se na něho podívám a nejrači bych se na něho vrhla. Copak bych mohla nechat tak rajcovního chlapa?
Jinak od pondělka zase chodím do práce, no je úterý a už pajdám. Mám takové obavy, že za chvilku zase odpadnu kvůli tej noze podělané
