Že by mimi?

5. březen 2017 | 09.41 |

Myslím, že je to tady. Popravdě mám najednou strašně smíšené pocity. Už si nejsu jistá na 1000%, už si su jistá sotva na těch 100. Nicméně to raději ani nebudu říkat svému "oplpdňovateli", ať si to nerozmyslí  Nedávno jsme měli rozhovor o tom, jak ještě nechce mimi, protože (a to je fakt pravda) nás čeká na domku ještě velká investice a bojí se, že s mimčem už to do hromady nedá. Což mu samozřejmě věřím, poskládat penízky na komplet novou střechu není jenom tak. Taky jsme se bavili o tom, jak to bude dál s mím pofidérním zdravím. Tak mu říkám, že je to holt tak se mnou už od mala - týden v pohodě a další týden se z toho dostávám. Ať už šlo o průdušky, ekzémy, pohmoždění... prostě je to moje tělíčko na tom takl bledě, že holt to tak je, že s tím moc nenadělám a že už sem si vlastně na tuto houpačku zvykla, i když mě to sere, protože už nejsme ve škole. On na to,že jak se pak chcu postarat o děcko... No je pravda, že dost bab nechtělo děti právě kvůli zdravotnímu stavu, ale po narození toho prcka se prostě dali dohromady, a mohli vést úplně normální život bez jakéhokoliv zdravotního omezení. Nebo se to minimálně stabilizovalo. Tak třeba to bude i můj případ. Pravda je, že otázka "co když ne?" já právem opodstatněná. Tak, trochu úvodu a teď k věci.

Byli jsme spolu asi den dva, co mi skončily MS a tak říkám, že prostě v pohodě, že se není co stat. Ten na to řekl, že i kdyby, tak se nic nestane. Uznávám, že mě to bylo divné, ale tak byla sem ticho. Nedávno jsme spolu byli už v " krajně rizikové době" tak mu to teda říkám a on se mě před tím, než šel do finiša zeptal, kam s tím. Tak mu teda říkám, že je to na něm a on ho nevytáhl. A na druhý den se mě ptá, že kdy by se to jako zjistilo (bože, chlape - no hned zitra) a že to určitě vyšlo.... a já jakože  WTF??

Včera jsme měli mírně návštěvní den a stavili sme se taky u tchýně. Došla řeč na svatbu a že esi se musíme brat, když nemusíme (samozřejmě vtipkovala). V se tak tajně zasmál se slovy "no nemusíme". Myslím, že sem to postřehla jenom já. Jenže to už sem nevydržela a tak sem se ho pak v autě (aby nemohl utéct) zeptala, jestli si uvědomuje, že mě tu naznačuje že sme se začali snažit o mimčo. A že jo. Tak se ho ptám, co ta náhlá změna. Prej, že když mě má to mimčo pomoct k lepšímu zdraví a udržet si pak prácu a tak, tak do toho prostě půjde. Tak ho upozorňuju na jeho slova, že to tak byt nemusí... hodil takový flegmatický pohled...

Buď ten můj chlap dospěl, nebo mu taky začali tikat ty pomyslné hodiny a jenom se schovává za můj argument lepšího zdraví po porodu, nebo nevím. Tak jak tak se jetě nehodlám plně radovat, protože si to može do měsíca rozmyslet, nebo já budu chtět z nějakého nevysvětlitelného důvodu couvnout, ale zdá se, že je to mimi opravdu na spadnutí

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Že by mimi? hroznetajne 05. 03. 2017 - 13:22
RE: Že by mimi? tlapka 05. 03. 2017 - 17:00
RE(2x): Že by mimi? wolfgirl 05. 03. 2017 - 17:54
RE: Že by mimi? wien n 08. 03. 2017 - 12:23