Tak nevím...

18. březen 2017 | 10.05 |

Tak nevím, co si o tom mojem chlapovi myslet... První že skočíme na děti, pak se rozmyslí... tak se ujasni, než začneš něco slibovat. On to tak sice nebere jako slib, ale já se podle toho začnu zařizovat a on couvne. Chápu - penízky se samy neženou ulicema, ale prej se bojí že to nezvládne ani psychicky a fyzicky a vůbec... Přitom, když ho vidím, jak se věnuje malému (jeho) bráchovi, kolik s ním má trpělivosti a věřte, že ten malý je někdy na zbláznění a V umí byt cholerik tak si říkám proč se bojí, že bude špatný rodič... a tak jsem se rozhodla mu dat knížku, kterou už nějakou dobu mám. Vlastně jsem ju kupovala před současným a po minulem chlapovi - byla ve slevě. A původně jsem ju chtěla dat budoucímu tátovi mých dětí, až budu mít jistotu, že su v tom. Ale když vidím, jak si není jistý sám sebou, tak jsem mu ju dala už teď. A budu doufat, že ho to nasměřuje na cestu, kterou chci jít i já. Nejspíš je to důvod, proč jsem mu ju původně nechtěla dávat - aby se nerzmyslel, jaksi záporně. Ale tak jak tak, aspoň se ujasní on sám. Těžko říct, jestli už do ní nahlédl, ale prostě vím, že on ví, že má tu možnost a že je mě jedno, jestli to mimi bude teď nebo za rok, ale jde mě o to, aby on byl v klidu...

Když už jsme u těch knížek - oficiálně jsem se stala členem Knižního Klubu. Takže asi tak 5x do roka si budu muset koupit knížku z katalogu. No abych se stala členem, musela jsem si objednat hned 3, ale za 50% ceny, tak jsem do toho šla. Schávlně jsem se snažila vybírat ty levnější  A tak mám doma Pudlenku, Deníček moderního páru a knížku o tom, jak uspat děti. Takže mimi semnou háže čímdál tím víc.. Navíc si pojedu v pondělí pro další knížku, tuším se menuje Naše dítě - no příprava musí být. Jenom teda nevím, jak budu zvládat kupovat každé asi 4 měsíce knížku, když jsem ráda, že výjdu, ale ta vidina velké knihovny přez celou stěnu mě prostě dostala...

Ta Pudlneka je od Čapka a jde tam o soužití psa a kočky, mám dojem. Když už jsme u těch psů, nedávno nám, nebo spíš babičce V umřel vlčák. Roky měl 9 roků a byl nemocný, pořádně už ani nejedl, takže se to dalo čekat. Ale projevila jsem se jako podpora chlapa a zamáčkla jsem slzičku, když už V je mačkat nezvládal. Ale Psssst!! Chlap přece nebrečí, takže kdyby věděl, že někdo ví, že i on může brečet, asi by byl konec světa. A tak ho napadlo, že by jsme si mohli adoptovat staršího psíka z útulku. No tak proč ne. A další úkaz toho, jak V myslí věci vážně janom do doby, kdy to tak začnu brat já. OK, uznávám že toho jorkšírka jsem přehnala, protože pes v baráku neexsituje a malý pes už vůbec ne. Ale vždyť tam je i jedna kříženka ČSV, uplně krásná a on si to mezitím rozležel v hlavě. Až se zamiluju a fakt s tím psíkem soucítím, tak zjistím, že on si to rozmyslel... Boha, dyť pes je celkově levnější jak děcko.

A já potřebuju někoho (nebo něco) o koho se budu starat. Jo, já vím, mám Emičku a chlapa ale je nakrmím, a není co dělat. (prácu teď prosím neřešme). Ale když byl u nás od čtvrtka švára, tak jsem se o  něho vlastně starala já, protože V holt pázdniny nemá takže byl půl dne v háji v práci. A já to prostě potřebuju. Dokonce i uklízecí morálka se mě zničeho nic zlepšila. Ale V o tom prostě nehodlá mluvit. Já vím, že si musí všechno nechat rok proležet v hlavě, ale aby nedošel k závěru, až mě unikne poslendí vajíčko ze zásob...

Jinak teda když už jsme u toho vydělávání, našla jsem zajímavou nabídku, ale budu muset dělat na ŽL, což není problém, IČO mám, jenom jsem ho jaksi zatím nepoužila. Jenže to chce nějaký ten základní kapitál v podobě několika desítek tisíc, takže jestli, budu si muset vzít úvěr nebo něco, abych na to vůbec měla. A teď je otázka, jestli to pak budu všechno zvládat paltit a tak. Je fakt, že je to pratikcky rozjíždějící projekt a zrovna v mojém kraji tato služba není a podle všeho je žádaná, takže bych se mohla rozjet rychle, ale tak nevím, mám do toho jít nebo ne... Popravdě už asi 3 týdny přemítám, jestli ano nebo ne.. A to mě čeká teprve telefon a osobní schůzka a pořád mám čas se rozhodnout a tak ale prostě nevím. Chci ale... co když?

A je pravda, že penízky budu potřebovat. Minimálně za rok a nějaký ten měsíc musím mít nastřádané, protože ne všechno budou platit rodiče nevěsty a ženicha. Takže tak. Jinak teda už máme termín, zamluvený úřad i kulturák, kde bude zbytek oslavy. Více-méně jsem si nakonec vydupala svoje a budu mít i profi foťáka, když on může mít kameru. Prej že fotit umí každý ale video každý nesestřihá. Jenže já chcu mět fotky pěkné a na otázku jestli si ho zplatím jsem šla raději dělat oběd. Takže když mě "nevlastní tchýně" oznámila, že má známého foťáka a že by to udělal za pár šupů, nebylo se o čem bavit. Dokonce budu mít i čokoládouvou fontánku Teď ještě abych měla na rozlučce toho stryptéra a budu spokojená. Ale tak ještě nás čekají šaty, kterých se děsím, protože jsem spíš ten klučičí typ a šaty se mě líbí dokud je nemám na sobě. Musím vybrat družičky a svědka - to bude na 99% ségra. Nějaké ty koláčky a cukroví... A musíme se pohádat čím teda pojdeme protože na veteránovi by jsme se sice shodli, jenže mě se líbí to, co jemu ne a naopak... takže svatba jako fakt záhul. Tak nevím, jsetli se do té doby nezabijeme. Ale aspoň už mám zmenšený prstýnek, takže snubák už můžu nosit.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Tak nevím... hroznetajne 19. 03. 2017 - 15:33
RE: Tak nevím... iva 19. 03. 2017 - 19:48
RE: Tak nevím... lenča 19. 03. 2017 - 20:42
RE: Tak nevím... wolfgirl 21. 03. 2017 - 11:49