Jede se pro kohouta

15. duben 2017 | 08.00 |
› 

Nová várka slepic už vypadá, jak slepice, chatka začíná plnit svůj účel a já jsem se rozhodla splnit své předsevzetí vychovat kuřata. Kurník jsem znovu o něco zvětšila, dokonce jsem udělala vchod navíc. To schávlně, protože plánuji oddělit plotem kuřecí a nekuřecí slepice. A taky, aby kohout věděl, kde má místo. Naštěstí plot je vysoký dost na to, aby ho nepřeltěl. Snad. Anton byl zásadně proti, ale koneckonců nikdo ho nenutí, aby se o to staral. Když jsem přijela i se slepicemi, které jako slepice vypadaly, Dášenka čekala u plotu a vrtícím ocáskem vítala... slepice. A kohouta. První jsem vypustila do nového domova holky, jak už to tak bývá, mají přece přednost. Kohoutek čekal, jak už to tak bývá, netrpělivě. Když se slepičky seznámily s okolím jejich nového domova, pustila jsem mezi ně i kohouta. Kouhoutek se nesl, no, jako kohout. Já jsem ale měla na práci něco mnohem důležitějšího.

Vzhledem k tomu, že nevím, kolik slepic mi bude stačit, nechala jsem celý zbytek budovy pro budoucí rozšíření kurníku. Pro mé plány jsem si vybrala budovu hned vedle. Opravila jsem prostory, jak jsem to nejlíp dovedla. Vyčlenila jsem si hned tři stání! Anton jen kroutil hlavou a neměl slov. Nebo se možná jen bál na cokoliv se zeptat. Nakonec mu to nedalo a zajímalo ho, proč je jedno stání tak daleko od těch dvou. "Budeme mít prasátka." řekla jsem natěšeně a čekala na jeho reakci. Nezklamala. Anton začal podezřele měnit barvy. Nevšímala jsem si toho a pokračovala. "Tady ty dvě jsou pro holky. A tamta vzadu bude pro kluka. Dokonce bude mít každý svůj výběh. A než vyrostou do dospělých let, udělám ještě jeden box. Pářící." Mé nadšení pro věc neznalo mezí. Antonovo zuření taky ne.

Uběhl týden, a kromě kokrhání a kdákání přibyl ještě jeden zvuk. Chrochtací. Holky i kluk Pepa se měli jako prase v žitě. Krmení jsem si nechala vozit jak pro čuníky, tak pro slepice, takže jedno bylo vyřešené. Uznávám, že jsem zatím měla víc výdajů, jak příjmů, ale ten rozdíl kryl můj plat. Ano, i přez to jsem chodila do práce. A dokonce i Anton si ty malé čumáčky oblíbil a začal dobrovolně vypomáhat. Jen Dášenka nevěděla, jestli je má mít ráda nebo ne.

Pepa

Pepa

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře