Noví členové farmy

22. duben 2017 | 08.00 |
› 

Čuníci rostou jako z vody, slepice snáší vajíčka, kouhout, zdá se, dělá co se po něm chce. Dášenka začala obstojně poslouchat, což bral Anton jako výhru. Poslední dobou ale byla jak na trní. Pořád utíkala až k sadu, když jsme ji na provázku přivedli zpět, za chvilku už zase pelášila pryč. Bylo nám to divné. Co může mít na místě plného zanedbaných stromů? Nedalo nám to a šli jsme se s Antonem podívat, co tam tu Dášu tak táhne. Prošli jsme celý sad, ale nakonec jsme se shodli na tom, že jsou jednoduše pod zemí myši a nechali jsme to být. Však ona se vrátí.

Vrátila se. Vracela se a pravidelně zase utíkala. "Co blázníš, Dášenko?" domlouval jí Anton, hladící jí po břiše. V tom mu ruka znehybněla. "Magdo honem pojď sem, Dáša je asi těhotná!" Jak jsem slyšela, že je Dášenka těhotná, nechala jsem Pepu Pepou, kterého jsem zrovna drbala za ušima a utíkala k nim. Doběhla jsem, celá zadýchaná a Anton jen mlčky ukázal na její cecíky. No jo, naběhlé, teče z nich mléko. Nevěřícně vrtím hlavou. "Blbost, vždyť ještě ani nehárala. Nebo ano?" Stála jsem a přemýšlela, jak zjistit, co v tom sadu je. Cítila jsem, že Dášenčino mléko nějak souvisí s jejímy útěky k sadu. Rozhodli jsme se sledovat Dášu. A podařilo se.

Sehnala jsem veliký proutěný koš, dali ho do chatky a rozhodli jsme se, že necháme mamince Dášence otevřené. Ať jsou ty její adoptivní děti v bezpečí, v suchu, v teple. Dáša poznala, že koš je tam připravený pro ni a hned tam ulehla. Z kýblu, v kterém jsme ty prcky přenesli, jsme ji přiložili k břichu a kochali se krásou kojící fenky. Která krmí svá koťata. Ano, Dášenka si osvojila dvě krásná koťátka. Na jejím pohledu bylo vidět jak je ráda, že jsme pochopili její útěky a pomohli jí zajistit bezpečí jejim kočičím dětem. Chtěli jsme je nějak pojmenovat, ale netušili jsme, jestli to jsou holky nebo kluci. Žádného finfulínka jsme neviděli, ale pamatuji si, že jsme kdysi měli kocoura, který nakonec porodil. Takže jsme moc nesázeli na to, co vidíme nebo nevidíme. Rozhodli jsme se proto koťátka vzít na veterinu, už jenom proto zjistit, jestli jsou zdravá. A rovnou jsme se zeptali na pohlaví.

Obě koťátka byla trojbarevná. Nejvíc byla bílá, měly bílé tlapičky, bříško i ocásek. Hlavičky byly zrzavočerné. Ale nějaké rozdíly tam byly. Kocourek má na boku tmavý flek a špičku ocásku zrzavý. Navíc má od čumáčku k čelíčku bílou lysinku. Dali jsme mu jméno Lojza. Za to holčička má většinu tělíčka tmavou a hlavičku víc-méně bez bílé barvy. Jenom kolem čumáčku má bílo, jakoby byla špinavá od mlíčka. Holčičku jsme pojmenovali Mia. Takže máme Lojzu a Miu a Dášenka se o ně ukázkově stará. Také jsme zjistili, že Dášenka má falešnou březost, z čeho plyne, že už hárala a můžeme být rádi, protože jinak by se o koťata nemusela chtít postarat. Tak jak tak, máme na farmě další dva členy, které jsme sice neplánovali, ale příroda se vždy zařídí podle sebe.

Lojza a Mia

Lojza a Mia

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Noví členové farmy sayonara 23. 04. 2017 - 09:14
RE: Noví členové farmy marinka 25. 04. 2017 - 12:47