Kamarád taky rád...

29. duben 2017 | 08.00 |

Nedávno mě kamarád vyčetl, že jsem se o něm ještě nezmínila. Jenže když já vlastně nevím co o něm napsat? Viděli jsme se 2x, spíš kecáme po netu. A to bydlíme přitom asi hodinu, možná dvě od sebe. Ale tak když už mě teda zprdl, tak o něm něco se smolím, ať má radost

Říkejme mu George (pravé jméno samo neřeknu). Je to úplně obyč kluk, což je fajn protže tacoví ti "králové školy" jsou dobří akorát tak do postele a tím to hasne. Nikdy jsem valstně nebyla na hezounky. Nejlepší jsou prostě ti normální kluci. Ostatně s jedním plánuju rodinu...

Když jsme spolu byli poprvé, tak jsme zajeli na benzínku původně jenom koupit a spravit žárovku do světla. Nakonec jsme tam byli snad půl hodiny, během které jsem stihla vypit dvě plechovkové piva a nadchonout ho tím, že mě jako babě nedělá problém odflusnou chrchel který jsem vytáhla až z paty. Joooo komplimenty se cení
Po druhé to bylo, když jsem plánovala jet přez celou republiku kvůli práci z domova. V mě samozřejmě podporoval, no George mě na plnou hubu oznámil, že je blbost jezdit tak daleko, že když už tak třeba na půl cesty. Nakonec jsem zjistila, že podobně smíšlel i ten můj. Tak jsem ho zprdla, proč kruci něco neřekl.

George je fajn kluk. Sice má auto, které jen tak na koleni neopravíte a popravdě bych se ohlížela po něčem údržbově levnějším a motorku se kterou si na poli jenom těžko vyblbnete, protže by se hend rozpadla, ale cítím, že je na něho spoleh. Ostatně jsem štír a intuici mám v krvi. Takže to vlastně vím, že je to hodný chalan. Jenom by si třeba mohl víc věřit. Ne, vážně je s ním sranda a tak ale když začne s těmi řečmi jak bude napořád sám a nikdy si nenajda žádnou babu a až odejdou všichni jeho příbuzní tak se zabije protože co by tady sám dělal... Za to bych ho fakt vyliskala. Nejlepší na tom je, že vlastně nemá důvod. Stačilo by si věřit. Jako fakt věřit. Přeorientovat svoje myšlení. My baby nejsme blbé a poznáme, co před nama sedí.

Super kluk, který si je tak málo sebou jistý, že nemáme důvod si myslet, že to bude ve vztahu jiné. A tak raději zůstaneme u kamaráda, protože nás nejmíň ohrozí. Přece jenom člověk, který nevěří sám sobě si nezačne víc věřit ve vztahu. Buď se z něho vyklube žárlivec, protože "tady jsou přece lepší a hezčí a normálnější kluci, nežn já" nebo týpek, který si nebude jistý ani tím jak je nebo není dobrý v posteli. A taky samozřejmě všechno mezitím. My holky potřebujeme silného sebevědomého chlapa. Nepotřebujeme někoho u koho možeme počítat s tím, že zaleze do roku protože najednou se ukáže problém, který nebude umět vyřešit protože "já jsem lempl, ten horší z oběch možností, tak naco bych se vůbec snažil". A to že se změní až bude mít důvod... když se nezmění nebo nepokusí přeorientovat svoje myšlení, tak ten důvod nidky nenajde.

Nejde o to se změni tak, aby s ním nebyla sranda jde o to se změnit, aby se s ním baba cítila v bezpečí, když půjde do tuhého. Nejde jenom o prachy a o to byt hodný a šikovný chlap. Vždyť když se kluk bojí dat vám ÚPLNĚ OBYČ pusu jenom proto, aby ho chlap té holky náhodou nezmlátil dokrve.... jakože sorry ale

1) jak by se to ten chlap dozvěděl, pokud mu to neřeknu sama
2) i kdybych mu to řekla, stejně zná sotva tvoje méno
3) a aj kdyby ste se měli setkat tváří v tvář - vedle Georga je ten můj prcek. Jako fakt, George je kus chlapa, kdežto V je o něco málo větší než já. A já neměřím zrovna dva metry.... Takže co, že?


No a teď k tobě Georgu - jestli to opravdu čteš (což nevím proč pochybuju) tak to ber vážně. Budu ti to říkat pořád do kola. Vím, o čem mluvím. Na základce jsem se bála říct správnou odpvěď na učitelovu otázku. Když jsem šla na střední, tak jsem si řekla, že ta bojácná holka bez sebevědomí prostě se mnou nepůjde. Ze začátku jem se musela přemáhat a spíš si na "hrdinku" hrát, ale časem jsem se prostě změnila. A to samé platí taky u V. Vždycky jsem si byla ve vztahu nejistá a tak. Ale když jsem měla jít na radne s V tak jsem si prostě řekla, že budu troufalá, oprsklá a nebudu se bát. Na ráz to šlo. A vadím se, že kdybych se tenkrát nezměnila, tak teď nenosím prstýnek, protože bych byla sama. S morčetem, se psem, se štírama.... ale sama.

Tak a teď vy, milý čtenáři a čtenářky - nějaká rada pro Georga? Souhlasíte se mnou, nebo máte sůj recept "na štěstí"?


Když Georg chtěl, ať o něm napíšu, fajn. Ale bylo by taky super, kdyby viděl, že nejsem jediná, kdo mu takto radí. A pak - když mě zprdls, tak si to vyžer

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře