Myslím, že mě začínají deprese nebo ta citlivá nálada nebo co to je. Od včerejška musím přemýšlet na to, jak nic nezvládnu, jak nic nezvládám už teď. V je teď ještě až do večera v práci, protože holt žně jsou žně. A tak jsem celý den sama doma a místo dělání kravin přemýšlím nad vážnýma věcima a tak vůbec. Knížky mám přečtené ze všech stran, dokonce i V se odvážil vzít knížku do ruky a tím nejspíš překonal sám sebe. Dokonce začal být všímavý a tak. Nedávno se mě ptal kdy už budu v druhém trimestru, protože pak mě zas stoupne chuť na sex a bude to super... Blbec.
Jenže mám fakt pocit, že jediné, co mám nachystané jsou oblečky a to jenom proto, že jsem si naivně myslela, že je koupím levně a prodám se ziskem a nakonec to u mě zostalo. Asi 200 kusů miminkovských věciček. Jenže jsou to vesměs letní a lehké oblečeníčka a je tam jenom pár fakt teplých dupaček a tak. Takže úplně naprd, protože budem mět únorové miminko. No není to super, jak je to naprd?
A nemáme kočárek. Sice vím, co chcu ale ještě není doma a není ani zamluvený a není vůbec nic. Jediné, co je, tak postýlka s madračkou a taková ta přebalovací deska metr krát metr nebo kolik to je. To zažila ještě i ségra a dokonce i já. Ale na moji obhajobu, je to fakt dobrý, použitelný a prostě v pohodě. I když.. když se tak zamyslím asi bych nechtěla spat v maminčiné postýlce a navíc v mobelixu měli tak krásnou postýlku i s pultem a bylo to boží a z nějakého důvodu bez cenovky. Možna zadarmo. A my jsme místo toho vzali skříně.
A chtělo by to lepší auto, protože berlingo je sice fajn a kočár tam dáte bez skládání jenže já v tom autě prostě neumím řídit. Když sedím za volantem té "dodávky" tak jsem ráda, že se udržím ve svém pruhu. A v tom mám pak vozit svoje dítě? Dyť ho zabiju, proboha. A musím si zjistit jestli ta doktorka, ke které jsem chodila já nás vezme s tím malinkým. Protože nevím, jak to mají ty doktorky rozdělené co se týká měst a tak. A jestli ne, tak kterou doktorku? A pak porodnice. Mám dva favority. Jedna je sice blíž, ale vzhledem k provozu budu dřív v té vzdálenější. Jenže v té bližší pučují monitoring dechu a já se toho z nějakého důvodu děsím jak čert kříže. Nechci svoje mimčo uložit a už ho neprobudit. Jenže v té vzdálenější nemocnici je levnější polatek za doprovod.
A co Ema? Proboha dyť mám zvíře, co když na ni pak nebudu mět čas, protože budu ráda, když obstarám mimčo a domácnost a zapomenu Eminu nakrmit. I když je to morče, to se přihlásí, i když hlad nemá. A co topení krbem? Díky tomu nemáme zrovna stálou teplotu v baráku. Buď je tu chladno nebo až moc hic. A zas nechat to vyhasnout a zapálit až se ochladí je blbost, protože to bych tomu mrňousovi čoudila pod nosík pořád. A i tak bych neměla topit dřevem, protože je to jeden z faktorů toho náhhlého úmrtí. A jsme zas u toho.
A prostě je to ještě půlrok, jenže s V jsme 4 roky a jak rychle to uběhlo, takže půlrok bude zachvilku pryč a já vůbec nevím co dělat s miminem. Co když bude pořád plakat a nebudu mu moct pomoct a fakt se děsím koupání. Co když mě vyklouzne nebo ho utopím nebo něco. Co když to bude holka jenže já ju nebudu mět tak ráda, protože sem dicky chtěla chlapečka.
Vůbec nejsu připravená mět děti. To, že je chcu neznamená, že jsem připravená. Dyť jsem ve 3 měsíci a už teď mám pocit že nic nezvládám. Co budu dělat, až to mimino bude viditelné a slyšitelné a bude tu. Jak mám zvládat domácnost, miminko a ještě i chlapa. Dyť to jsou tři role. Já vím, že baba zvládá víc věcí najednou, ale prý ani jendu neděláme pořádně. Nechcu byt špatný rodič ani špatný partner ani špatný člověk. Proboha, dyť já ani nevím, jestli to malé mám vůbec chtět. Dyť sama su kolikrát ještě děcko. Když mě rozbrečí dokument o dinosourech, jenom proto, že ten dinosaourus vymřel, tak jak mám zvládat tu dospěláckou roli?
Proboha, dyť já si ho nemožu dovolit. Dyť nejsu vůbec připravená na to mět děti. Já se bojím. A V dojde až někdy po 8 večer... zas
Vážně to po 4. měsíci přejde a bude mě tak super, jak se říká?