Co nevidět zjistíme pohlaví miminka a my nejsme schopni se domluvit na jménu pro holčičku. Co se líbí jednomu, to druhý nemůže ani vyslovit a naopak. Nakonec to rozhol třetí člověk, ten kterého se to nejvíc týká. Neuvěříte jak...
Prcek se celý den sotva ozval (a to už kope jak divý) ale nějak jsem to neřešila.. třeba je špatně otočený nebo tak. Večer jsem si sedla k seznamu jmen a doufala, že nám něco padne do oka. Musím říct, že některá jména jsou tak šílená, že nechápu, jak to vůbec mohlo projít na matrice. A kolik jmen podle kytek... Jeden čas jsem byla přesvědšená, že se naše dítě bude jmenovat Pampeliška, případně Karafiát.
Ale k věci. Pročítám ten seznam jmen, můj mě samozřejmě "pomáhal" tím, že do toho skákal se jménama podobně šílenýma. Ale pak řekl jméno, které se mě zalíbilo (což nic neznamená - řeknu si ho ještě párkrát a už se mě líbit nebude) a prcek se ozval. Říkala jsem si "fajn, kope, žije..." a četla jsem dál. Ale to jméno se mě vždycky nějak dostalo do hlavy a tak jsem ho sem tam řekla, v různých variacích a tak a pokaždé se mrňous ozval.
Dočetla jsem seznam a prcek byl v klidu. Pak jsem znovu řekla TO jméno a kopanec...
A protože věřím na zanmení a tak, je to prostě jasné. Jméno pro holčičku si vybral sám jeho případný nositel. A tak, jestli to bude holčička, budeme mít Zuzanku
