Zamyšlení nad budoucností

Co bude za rok, dva, deset? Je pravda, že co se týká mých přesvědčení, chtěla jsem si za vším stát. Na druhou stranu, když se zamyslím, asi to nepůjde uplně tak, jakbych chtěla a budu muset hledat kompromisy. Budu se muset domluvit sama se sebou.

Například jsem říkala, že nikdy nebudu žehlit celou várku prádla, že vyžehlím jenom ty kusy, které budou opravdu potřeba a to ještě v tedy, až si je budu chtět vzít. Například nehodlám žehlit jemnou halenku, aby mě trčela půlroku ve skříni a pak ju budu muset stejně znovu vyžehlit, protože bude za tu dobu pokrčená, nebo zaprášená a půjde do pračky znovu. Ale myslím, že co nevidět, tak žehlit začnu znovu. Doslíchám se z víc stran, že pro miminko je lepší, když má věcičky vyžehlené. Jenže je jasné, že když už budu žehlit dupačky, tak vyžehlím i montérky, byť si myslím, že zrovna montérky, nebo tričko na doma nemá absolutně žádnou cenu žehlit. Jednoduše jsem pravý opak babičky, která žehlí i ponožky.

Nebo když vidím, jak děcko, sotva se zněho stane prvňáček, má nejnovější mobil, tak hlásám, že moje děcko nebude mět mobil už pomalu ve školce. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, jaká je doba, ten mobil dostane. Nebude mít nejnovější iPhone a podobně zbytečný mobil pro někoho, kdo umí sotvá číst a počítat. Prostě dostane mobil, který umí volat, psat a fotit - to musí 6-ti letému děckovi bohatě stačit. A když půjde ven, bude ho mít u sebe, člověk dneska neví. Ale když bude doma, na návštěvě a podobně, tak ten mobil nepotřebuje. Na co? Nebude ho mět pořád v ruce, jak závislák.

To samé platí o počítačích, televizi a podobně. Neříkám, že mu zakážu si něco zahrát nebo se podívat na pohádku. Ale když bude pěkně, nemusí sedět celý den na počítači. A ikdyž bude (podle dědy Komárka) chcat a chcat nemusí tam sedět X hodin v kuse. Může pomoct mě s vařením, tatínkovi s omítkou a podobně. Aspoň se něčemu přiučí a nebude to tele neschopné praktického života. Když bude pěkně, může se s tatínkem hrabat v autech, nebo mě pomoct např. trhat rajčata - byť by měla přitom držet jenom misku. Když bude pěkně, může jít ven. Může sednout na kolo nebo si malovat křidama.
Chápu, že ji neudržím daleko od facebooku a podobně, protže většina jejich kamarádů bude sedět doma na fb, než aby se sešli a šli se bavit z očí do očí ven. Leda se domluvit s maminkama, že by vedli děti stejně, ale... známe to.

Také mě napadlo, protože budem mět holčičku, co bych dělala, kdyby za mnou v 17 došla s tím, že je těhotná. Stat se može, ostatně jsem měla tu nemilou zkušenost to zažít.

Částečně za to mohl můj tehdejší kluk, ale to je vedlejší. Prostě se může stát - když to bude jendou a ne 3x za školní rok jak moje tehdejší spolužčka, tak to přežiju. Co bych ale dělala? Nutit ji na potrat? Nechat to čistě na ní? Bude mít rok školy před sebou a už jí poroste pupek... co s tím? Její rozhodnutí budu respektvat, pokud bude mít hlavu a patu. Musí vědět, jak si to představuje. Ne, že se to nějak udělá. Co ten kluk? Bude schopný se starat nebo se na ty dva vykašle? Bude moje zbouchnutá dcera spoléhat na sociálku, nebo začne po škole chodit na brigády a o víkendu se svému dítku bude věnovat, jak to půjde? Když bude mít jasný rozumný plán, tak jí ráda pomůžu, aby si mohla prcka nechat... aspoň to teď tvrdím.

A co hry a filmy, jako takové. Zabráním tomu, aby se ve školkovém věku dívala na kriminálky nebo na to, jak tatínek zabíjí zombíky? Uznávám, že když ji nebudou bavit písničky stlyu "Vosy, vosy vosy..." tak se zlobit nebudu. Podle všeho se jí už teď líbí reflexy, takže cajk. A co její záliby? Chciji vest k lásce k přírodě a zvířatům. Chci, aby měla zvířata ráda, aby jim neubližovala. Problém je v tom, že tatínek to v ní může trochu kazit. On totoiž není zrovna milovník zvířat, ikdyž měl kočku a má rád psy. Jenže už třeba nemá rád morčata. Ale to je podle mě špatný přístup. Měla by mít v úctě všechny zvířata nehledě na to, jestli je to "blbá krysa" nebo pes. Pak se stane, že jorkšírka klidně nakopne, protože je to malé blbé a štěká to, ale vlčáka bude mít ráda. Nechci, aby dělala rozdíly mezi jedním a druhým zvířetem.
Na druhou stranu budu fakt nadčená, jestli bude mít ráda fotbal. Jako fakt budu v sedmém nebi. Což o to, ségra taky chodila do přípravky, ale přece jenom budu rači, když bude mít trochu jinčí koníčky, než fotbal, který je drahý, i když kupujete vybavení z druhé ruky :-D

Jednoduše mám naplánované co jak bude, ale už teď je mě jasné, že to bude uplně jinak. Ale i tak se chci svých zásad a přesvědčení držet, jak nejlíp to půjde.