Dneska mě napadlo dat dohromady postýlku. Koneckonců malá se začala aktivně připravovat ven, včera na kontrole jsem zjistila, že začíná klesat a hlavička už je níž, než do teď. Vysvětluje to, proč mě posledních pár dní bolí nonstop mezi nohama, jak kdyby mě někdo nakopal. Nenakopal, Zuzka se cpe ven. Ale zpátky k postýlce.
Rozhodla jsem se kolem půl 11. Musela jsem vytáhnou rozloženou postýlku z postele, což bylo namáhavější, než ji smontovat. Jinak si o mě asi budete myslet, že jsem příšerná matka, když nemám nejnovější postýlku z tolik opěvované ikei, ale ještě takovou tu dřevěnou po mě
Nějak do půl 12 jsem přemýšlela, jak jsme se ségrou, kruci, mohli přežit, když půlka šprušlí vypadává, protože jsou krátké a vůbec nedrží pohromadě. Pak jsem to vzdala a dala jsem se do montování kostry. Takže smontovat "předek", "zadek", a "boky". Šlo to pomalu a chtělo by to ještě jedny ruky, ale mám doma několik stoliček a tak, takže jsem si nakonec poradila. Postýlka stojí, šprušle leží všude okolo a v ložnici, kde jsem dva dny zpátky vysávala, je binec. Ještě chcu polepit zeď takovýma fialovýma 3D vážkama, ať má Zůza za dveřama svůj koutek. Napadlo mě tam pověsit i fotku svého psa v rámečku, ale jestli bude divoch po tatínkovi, nejspíš jí v noci brzo spadne na hlavu. Tak o tom ještě přemýšlím.
Je 14:25hod, kromě boků s prušlema stojí celá postýlka, mám už i snězený oběd a přemýšlím, jestli jít kutit, nebo hodit na půl hoďky nohy na stůl a počkat, až dojede můj a pak se vesele dívat, jak se rozčiluje on. Je dost zajímavé, že u toho vlastně vůbec nenervím, což je u mě až děsivé. Většinou mě stačí málo a už mě jde pára z uší, ale dneska ne. Na to, kolik jsem toho (ne)naspala se až divím. Ale tak to je jenom dobře. Břicho mě sice díky montování a nečekané námaze tvrdne, ale jinak je mě dobře. Uvidíme v jakém stavu bude postýlka večer
Kolem 15:15 hod přišel V z práce a jakmile se ukázal ve dveřích ložnice, zůstal stát, jak opařený. Postýlka nebyla o moc víc složená, než před mým obědem. Když už jsem se tak činila, tak se pustil do díla taky, za deset minut už nadával co je to za šmejda a jak něco takového mohli vůbec udělat. Nakonec jsme zjistili, že všechny šprušle jsou sice stejně dlouhé, ale ty spodky jsou prohlé. Takže se použila ještě hrubší sila a postýlka stojí. Jednoduše se podložil spodek a mlátilo se do vrchu, dokud všechno nezapadlo na místo tak, jak má.
Když už to vypadalo, že je všechno v pohodě a stačí dat poslední kus postýlky, na kterou se položí madračka, tak zjistíme, že ten rošt či co to je je nalomený a prohýbá se. No sorry, ale do takové postýlky přece nepoložím svoje dítě. Totiž naše dítě. Tak se ještě vymýšlelo, jak naložit s tímto. Jde to vidět. Je to v místě prasknutí prohlé a to tam ještě není ani ta madračka. Ještě že mám doma kutila, který iznámil, že sice ví, jak to spravit, ale dneska už nic víc dělat nebude. Nakonec přišel s kusem železa, které plánuje přišrubovat přes to prasklé a tím se to valstně vyrovná, zpevní a tak. Zbytek ale určitě uděláme až zitra. Je to tak. od asi 5 hodin máme veget. AKorát jsem umyla nádobí, schovala prádlo a hodila nohy na stůl, kde jsem hleděla na policii v akci a prostřeno. Normálně to sice nesleduju, ale Pc jsem nechala v ložnici, tak ať to pořád nepřenáším. Teď už su krásně v posteli, osprchvoaná a nic víc nedělám. Chtěla jsem sice ještě vysát aspoň v té ložnici, ale začali se ozvíat poslíčci, tak ať se to ještě nerozjede (jestli může). Tak vysaju až zitra, jak se zpevní postýlka.
Zítra jedu k našim, protože můj muzikant jde hrát, tak ať nejsu sama doma a on ať je v klidu. A já konec konců taky. Takže přijedu až v neděli někdy navečer. Ne proto, že by V vyspával kocovinu, ale zrovna jsme v nedělu pozvaní na narozeniny skoro bráchy, tak... tak.
Takže postýlku Zuzance a ten její rádoby koutek vyšňořím až někdy po víkendu. No aspoň bude klid a nebude mě do toho nikdo kecat. Ještě bych chtěla vydrhnout vanu, nebo to už mě fakt štve a přestává mě bavit se na to dívat. Uvidíme, jak na tom budu. Maximálně se povolá skoro-tchýně, aby nám přestavila i koupelku
Jinak toho bordelu na první fotce si nevšímejte. Dělala jsem si místo a pohodlí a věřte, že ten úklid mě potřestal. Jinak je teď postýlka holá, bez madračky, protože ji stejně chceme zitra ještě dvat do richtiku a v týdnu se těšte na další článek o tom, jak jsem Zuzančino místo velebila