Hotová postýlka... konečně

Ráno jsem byla na kontorle, doktorka se ve mě pohrabala a podle toho usoudila, že se Zuzka ještě nikam nechystá. Asi se rozmyslela, či co. Tak jsem si řekla, že když je mě narozdíl od včerejška dobře, tak ji zkusím namotivovat, aby se na ten svět těšila a hnala jak o život. Pustila jsem se do velebení postýlky. Prasklý rošt je spravený už od soboty, takže postýlka je bezepečně pevná po všech stránkách.

Povlečení, prostěradlo a další věci jsou už delší dobu vyprané, tak jsem je "zaúkolovala". Prostěradlo s povlečením jsou sice delší, ale tak prostěradlo se natáhne a zahne pod madračku a povlečení na kapnu není zas tak moc veliké, takže to se ztratí. Navíc mimčo sebou nešije tak, že by si shrnulo kapnu do rožku povlečení, jak se stává mě. Aspoň doufám, že jsou miminka opravdu tak klidné, jak se říká.
Dokonce jsem jí nad postýlku nalepila i ty vážky. Musela jsem sice ty lepítka odlepit (což šlo samo - spíš odpadávaly) a nalepit jiné, ale to se není čemu divit. Ty vážky jsem měla už nějak od druháku, ne-li prváku. Snažila jsem se to lepit trochu souměrně, ať to není vyloženě chaotické a musím se pochválit. Sice jsem se při tak triviální práci nadřela, protože jsem se musela trrochu víc natahovat a tak, ale stojí to za to. A třeba se díky tomu začne malá cpat ven. Jediný problém je teď s itnernetem, díky postýlce spadl signál. Takže je mezi postýlkou a skříní stolička, na které teď leží port, ať jde signál až na druhý konec baráku, kde má V momentálně zašívárnu, takovou trucovnu, kam ho budu nejspíš vyhánět, když mě naštve. Kdepak, to je vtip. Nikam vyhánět ho nemusím, chodí tam sám a dobrovolně. Je tam holt počítač a V je prostě chlap.

Takže jsem dneska oprala, vyčistila krb, dodělala Zuzulce koutek a teď mám postelovou chvilku, nebo mě začíná bolet pupek, tak ať mě nakonec neodvezou kvůli něčemu jinému, než porodu.