První týden za nama

 ... a veškeré představy a přesvědčení se hroutí.

Přesvědčení 1: nikdy v životě nebudu nosit kabelky. Mám kapse. Tak toto mě vydrželo asi tak do druhého dne od příchodu domů. Jeli jsme ségře na narozky a velká kabelka byla plná plenek, ubrousků a dalších zajímavých věcí.

Přesvědčení 2: v žádném případě nebude spat s nama v posteli. Má postýlku. Toto vydrželo do dne příchodu domů. Ono když se vám mimčo co půl hodiny budí, že má bolavé bříško, tak je jednoduší dat si ho mezi nás do postele, než pořád vstávat a tak. Docela tím trpí stehy.

Přesvědčení 3: cumel? Neexistuje! Druhou proplakanou noc se dudan hodil. A dneska už máme doma závisláka. Ale na druhou stranu jsem kdesi čela (nevím jestli knížka nebo net), že cumlík snižuje riziko náhlého úmrtí. Tak aspoň tak.

Přesvědčení 4: tatínek vždycky tvrdil, že žádné anglické písničky pro děti u nás nebudou. Je tak trochu odpůrce angličtiny - němčina je prý lehčí... Dneska se jdu podívat, jak se tatínkovi podařilo malou konečně uklidnit a hele. Seděli u počítača, malá dřímala v klíně (samozřejmě s dudošem) a v PC hrály písničky typu "Twinkle twinkle little star" (odpusťte moji výslovnsot). Když jsem to viděla, tak mě to naprosto dojalo. Takže už i tatínek začíná polevovat.

Další krásná představa o výchově novorozenečka je taková, že se mimčo vzbudí, vy ho nakojíte, přebalíte, uspíte a po půl hodině máte zase nějkou dobu klid. Jenže to by muselo mléko téct, jak má. Musela bych moct kojit bez nějakého slavného kloboučku, který madam odmítá a muselo by jí to mléko stačit.
Takže jenom krmení zabere skoro půl hodiny, když jde vechno dobře. Musíte odstříkané mléko ohřít, musíte malou nakrmit na etapy, protože jak hltá, tak pak blinká, bolí ju bříško a prostě katastorofa. Dojí jedno a abyste šli do falšky připravit sunar, protože mého mléka je málo a ještě jí nestačí, takže musíte dokrmit zhruba stejným způsobem. Sunar ohřít, na etapy nakrmit...

Jinak taková krásná představa nočního krmení byla, že se nají, uloží a bude spat. Jenže díky bolavému bříšku spíme na etapy, protože jeden obvykle chová malou na rukách, masíruje bříško a podobně. Takže taky docela zážitek.
A prej že miminka nesmrdí. To asi neznají Zuzku, protože ta se naposledy tak posrala, že i bodyčko měla špinavé a vážně se mě zvedal žaludek, jak ona smrděla. Lidi, to ste ještě nezažili.

Zajímavé taky je, že se miminko prý vleze do oblečků velikosti 52 - 56. Menší prej nemá cenu kupovat. No naší malé je velké i nejmenší číslo 50. Plenky bych uvítala "nulky", protože "jedničky" jsou taky větší. No prostě je všechno úúúúplně jinak.

Ale dělá nám i radost, je to komediantka. Nejlepší je, jak vždycky natáhne ty její fajfky (rozuměj nohy), když začne pit. Nebo když je zrovna spokojená a položíte ju, jak se umí protáhnout. Dělá "tak je Zuzanka veliká". A ty její grimasy a vůbec. Je úžasná, když se na vás umsměje nebo chytne za ruku a tak. Ty její kukadla. Člověk se do ní zamiluje znovu a znovu pokaždé, když se na ni podívá. Když zrovna neřve hodinu v kuse. To pak přemýšlím, že by to štěně bylo možná lepší. Navíc se mnou hží hormony a je to horší než pžed porodem. Takže mě všechno krásné dojímá a všechno špatné je proto, že jsem špatná máma. Vždyť ju ani pořádně nakojit nedokážu...