Komentář, na který odpovídáte
iva: Pane jo, ta je tak nádherná a slaďoučká 
Příště jí koukej vyfotit, až bude řvát jako tur. Ať máme srovnání 
Vlčice neboj, tyhle stavy jsou úplně normální. Měly jsme to všechny a která říka, že ne, tak to má dodnes 
Cos popisovala, bylo jak pres kopírák u nás. Dodnes si pamatuju, jak mi jednou pomáhala babi uspávat, to skoro uspalý dítě mi dala do náruče, ať ho dám do postýlky a dítě začalo řvát. A já taky, že jsem neschopná matka. Babi si jen klepala na čelo, že jsem prostě přetažená, ať neblbnu
Na nás, čerstvý maminky, je toho prostě hodně, no. Těch emocí. Toho očekávání. Dojetí. Lásky. Strachu. Přesvědčení... prostě máme pocit, že máme bejt na jednou skvělý my i dítě a ono to nefunguje. 
Mě hrozně pomohlo zjištění, že miminka neumřou, když jim nedám flašku v tý chvíli, kdy si o ni řeknou. Pak jsem se tak nějak uklidnila a uklidnily se i ty děti
Prostě klid, přežiješ ty, přežije malá. V pubertě budeš ještě s láskou vzpomínat 