Díky, že mrkáte na můj blog. Moc si toho vážím :-)

milan2: TSss...
Nás prvníá děťátko zaskočilo také. Neměli jsme ještě automatickou pračku a jednorázové plínky tehdy nikomu vůbec nepřišly na mysl. No a co?
Do jedné v noci jsem s dítětem v náručí pochodoval já, od jedné do rána s ním pochodovala manželka. Pak usnul a spal celý den, zatímco jsem byl v práci - jakmile jsem přišel domů, zase bylo nutno s ním pochodovat. No a co? Dyk je to normální.
Tohle děťátko bude jednou dospělé. A bude mít vlastní děťátko. A to jeho děťátko Vám jednou řekne: babičko, já tě mám tak ráda...
Dnešní Vaše problémy jsou naprosto směšné a bezvýznamné, protože v budoucnu za to dostanete extrémně sladkou odměnu.