Komentář, na který odpovídáte
jurtanimo: Ahoj, Tvůj blog čtu už dlouho a od té doby, cos porodila netrpělivě čekám na další článek a popravdě Tě obdivuju, že si na napsání a vypsání se, najdeš vůbec čas. Já svůj blog přestala psát právě, když jsem otěhotněla a teď pomalu přemýšlím (právě při čtení Tvých článků), že možná pro odreagování zas začnu.
Porodila jsem cca měsíc a půl před Tebou, takže mi nedá zrovna na tenhle článek nereagovat. Byla jsem na tom úplně stejně. Týden po návratu z porodnice začalo malou trápit bříško a já s neuvěřitelně bolavými bradavkami byla na pokraji zhroucení se, protože jsem totálně netušila (a stále netuším), jestli řve hlady nebo kvůli bříšku. Pořád jsem řešila, jestli mám dost mlíka a byla zoufalá z toho, že k malé vlastně necítím nic pozitivního. Téměř jsem na ní nebyla schopná ani mluvit. Jen jsem se vždycky modlila,aby zabrala a byl klid. Ale protože se malá přejídá tak po položení do postýlky, stejně jako píšeš Ty, hned zvracela, což, i když jsem ji většinou nepřevlékala, pokud nebyla durch,ji vzbudilo a už nejspíš kvůli pálení žáhy nezabrala, takže nastalo dvouhodinové kolečko vymýšlení,jak ji ulevit a co vlastně s ní. Byly dny, které jsem téměř komplet probrečela.
Věř, že jsem měla i naprosto stejné myšlenky jako Ty, jen v tom hrály roli futra dveří, kterými jsem procházela se řvoucí dcerou ji přebalit nebo už po několikáté převléct z pozvraceného oblečení. Všechny známé (taky už matky) mě uklidňovaly, že je to naprosto normální, ale to mi stejně moc nepomáhalo.. člověk prostě musí počkat, až se mu srovnají hormony a ani tak to u mě ještě není stoprocentní, obzvlášť, když jsem unavená a všechno mě bolí z věčného nošení pětikilového propínajícího se dítěte.
Nevím, jak je to při krmení z flašky, ale při kojení mi všichni kladli na srdce, že by měl být mezi jednotlivým krmením rozestup alespoň hodina a půl, aby se nemíchalo staré a nové mléko a ne, že bych chtěla udílet rady, ale nám celkem na to blinkání a i na to bříško pomáhalo dodržovat alespoň dvouhodinové pauzy.
Držím Ti palce, ať se malá začne, co nejdříve usmívat, to pak je hned lepší nálada a ať Ti to šestinedělí (které já považuji za horší než porod), co nejrychleji uteče 
Chtěla jsem napsat, abys věděla, že v tom nejsi sama. Teď už jdu zkusit zas zabrat, než se malá vzbudí na další kojení. Měj se a drž se!