Díky, že mrkáte na můj blog. Moc si toho vážím :-)

zmocaluabazin: Možná to nebude nejpozitivnější, ale mně bylo po šestinedělí hůř, protože jsem doufala, že kdy skončí, bude dobře a nebylo. A není to procházka rájem ani teď. Myslím, že to na psychiatra není, ale uz je to na větší kontrolování se. Za mě dva tipy, co občas pomáhají. 1) Nechat dítě dítětem a na chvíli jít do vedlejší místnosti se pořádně prodýchat. 2) Soustředit se na dětský pláč. Nebrat ho jako pokyn - teď musím okamžitě něco udělat - ale jentak se na dvě minutky zastavit a ten hlásek poslouchat, analyzovat, zkoumat výšky atp, neumím to asi dobře popsat, ale snad chápeš. Pomůže to někdy vytvořit trochu nadhled, když je to fakt potřeba.