Zítra, 13.3. to budou přesně 4 týdny, co se narodilo cosi, co se hned na sále usmívalo. Mamka ještě nebyla ani zašitá, taťka se sotva uklidnil s miminem v ruce a Zuzina se už usmívala. Co usmívala, smála na celé kolo. Bylo to takové malé, tiché, nevinné.
Uběhl měsíc a už to není zas tak malé. A už vůbec ne tiché a nevinné. Někdy mě příjde, že moc dobře ví, co to dítě dělá, že to, co dělá, dělá kolikrát schválně. Například je celou dobu hodná, jenom si sednu s jídlem ke knížce, tak už hodná není. Hodná samozřejmě začne byt v okamžiku, kdy se s ní chodí po baráku. Další zajímavá věc - u jídla spí. Na rameni spí. Na rukách spí.... opatrně, pomalu a s klidem se položí do postýlky a oči má jak sova a nejlíp křik jak pavián. Celou dobu spinká, je najezená, přebalená, nic ji nikde nechybí ani nepřebývá a stejně začne chtít cokoliv v momentě, kdy se přitulím k tatínkovi (ehm... ta věta zní tak trochu divně, ale víme, kdo je tatínek
Ale abych si pořád jenom neztěžovala. Z toho malého, tichého a nevinného čehosi se během měsíce stalo mimino, které se začíná zvukově projevovat i jinak než plačem. Sem tam se jí povede zasmát nahlas. Vím, že je to asi náhodná souhra úsměvu a jakéhosi zvuku, ale vypadá to, jak kdyby se smála. A jak si začíná broukat a když se protahuje, to jsou pazvuky, že se jeden musí smát. Nebo po počátečním věčném stávání a krmení, už v noci spinká skoro pořád. Vzbudí se kolem 11 večer, pak až kolem 5 ráno a mezitím jenom jednou. Takže v tomto veliký pokrok. Dokonce už nutně nevyžaduje spat mezi nama. Sice musíme sem tam párkrát vstat, pohladit, uklidnit ale už krásně spinká v postýlce. Až na pár vyjímek.
Dokonce, když má náladu, tak je schopná v klidu počkat na "žranec". Dám jí dudáka, řeknu, že jí to du udělat, ať počká a třeba kolikrát i dříme - ne, že by zapoměla na jídlo, ale je hodná. Sice to není pokaždé, ale už si začíná zvykat. Což je fajn, protože nutně neječí a to je super. Hlavně v noci.
A když ju položím na bříško tak začala krásně zvedat hlavičku. Dlouho vůbec nic, což je zajímavé nebo na rameni pomalu chodí a na podložce dělá, že je mrtvá
Dokonce je to malá sprosťanda. Nevím kdy, kde a jak se to naučila, ale ukazuje nám fakáča. Obvykle když po ní něco chceme, nebo jí brbleme. Prostě nám ukáže prostředníček a myslí si svoje. To už bylo několikrát, to nemože byt náhoda. Nebo ty její faje (nohy) - vždycky, když se přisaje k falšce, tak je strašně napne a dokud má falšu v papuli, tak má natáhlé nohy. Když jí falšku vyděláme, tak nohy spadnou a jak se přisaje, tak je zase napne. Švagrová došla s teorií, že je to tím podtlakem, tak si jo. A teď se naučila "sedět" na dámu. Sem tam překříží hohy a jak je v takovém tom klubíčku, tak to vypadá, jak kdyby seděla, jak pravá dáma. Netuším, po kom zrovna toto má, protože já nejsem prototipem dámy. Spíš jsem kluk s kozama.. no kozama... kůzlatama.
Dokonce má různé polohy, které jsme si pojmenovali. Časem se budu snažit je vyfotit abyste je viděli taky, ale pro začátek vám je popíšu. Některé vyfocené máme, tak se pak můžete pokochat a zasmát. Ony polohy jsou:
Na Ježíša - leží na zádech, s rukama rozpaženýma, někdy má i překřížené kotníky - její oblíbená
Volá - jednu ruku v pěst, u ucha, někdy natáhne malíček, aby měla do čeho mluvit
Řídí - obě ručky pod bradou
(řídí) Harlej - ručky v pěst, před sebou napnuté
Zpěvák - ručka v pěst před pusinou (jako mikrofon)
Opera - jedna ruka šikmo vzhůru, lokýtek mírně pokrčený, druhá položená na hrudníčku (možná zpívá Pavarottiho?)
A všechny obměny a variace tychto poloh. Zdá se, že jich ještě pár přibyde.
Poloha "Volá" - tady měla spíš vysílačku, někdy má ruku vyloženě na uchu
Poloha "Řídí" - 100% ukázka
Poloha "Na Ježíša" - mírná obměna
Jinak chtěla sem tento článek napsat až zitra, ale kdoví, jestli bude tak hodná, jak dnes, nebo je to jenom ticho před bouří, tak snad mírnou odchylku od data výroby prominete
