Když se stará táta

Když se stará tatínek, tak je dítě chudák. Tatínek se možná postará a dítě přežije, avšak stará se svým vlastním způsobem. Například sem přebalovala Zuzku po tem, co ju naposledy balil V. Hledala sem také to zapínání a ono bylo na zádech. Ono totiž ty jedny plenky jsou složené tak nějak "naopak", no a jak to V rozbalil, tak to malé dal. Takže bodejť by nebyla promočená až za ušima, když tu plenku vlastně ani neměla pořádně utáhlou. Ani nemohla.

Další zajímavé je, když řeknu, aby malé k tomu bodýčku dal jenom něco na nožky, ať není zase zpotěná. Myslela sem "něco na nožky", jako gaťata, pančošky... ne dupky, které má přes celé tělíčko. No a malá měla bodyčko a ponožky, pomalu až u třísel. Jednoduše je měla jenom na nožkách... vlastně splnil moje požadavky.

Jedna věc, kterou absolutně nechápu - jak možná už víte, V je muzikant a sem tam vytáhne doma trupku. Popravdě mě to většinou připadá, jak když kočku za ocas tahá, ale malá při tom mňaňčení spí. Už sem říkala, že jak ju zas bude bolet bříško, tak prostě řeknu ať to V vytáhne a uvidíme, jestli se uklidní. To samé s harmonikou. A foukací harmonikou. A křídlovkou (ta větší trupka).

Nedělní věnování svému dítěti znamená, že se s dítětem uvelebíte v posteli a pouštíte mu písničky a videa na mobilu. Případně dítě sleduje, jak tatínek závodí s autama. Kupodivu je mimino v klidu, což je účel. Takže splněno.

Když už malá počurá všechno, co je jí dost, musí člověk experimentovat. Zvlášť, když je taková jakási celá studená. A tak to dopadne tak, že má na sobě bodyčko, na to navlečený svetřík, tenké rukavičky a tepláčky velikostí 3-6m (to neměla ani měsíc).

Ale umí byt i krkavčí otec. Například byla dohoda, že jak to dojde, krmí tatínek. No samozřejmě to došlo v okamžiku, kdy sme si sedli k jídlu. Malá řve a tatíne uplně v klidu říká "No nechceš jest. Já mám hlad. Počky si." Chudák malá... samozřejmě vstal a nakrmil ju 

První den doma: "Podej mě nějaké bodýčko. To je overálek, myslím to jak se to zapíná mezi nohama. Ne to, to máš dupačky. Nooo to, ale s dlouhým rukávem. Ne to je krátký. Víš co, poď ju pohlídat."

První vycházka: "Ještě rukavičky. Takové chlupaté. To máš palčáky, v tom uplave. Vypadá to jak ponožky akorát bez paty. Ale ne ponožky, jenom to tak vypadá. Víš co, poď ju pohlídat."

První koupání: "Podej mě eště osušku. Její. Taková.... víš co, poď ju pohlídat. Ale neutopíš. Taková obrovská plenka se sovama. To je ježek a JE to plenka... "

Ale de mu to. První týden doma se ju bál pomalu chytit a zvednout, natož si ju přesunout z lokte na ruku, nebo snad jinak manipulovat. Bál se plenky, jak čert kříža - dokonce začal dobrovolně umývat nádobí. Když už s ní musel manipulovat tak šíleně pomáli a opatrně, bylo to až směšné.
Za to teď s malou dělá blbiny, Zuzinku převleče, přebalí, nakrmí, pohoupe, dokonce s ní tancoval  Má úžasného tátu.

Myslím, že není třeba popisovat