Tak jsem stále ještě bez svého PC a tím pádem bude další článek bez fotek.. Slibuju, že příště tak jak tak malou ukážu - už ju ani nepoznáte
A teď k článku.
Minulý týden malá "pro nic za nic" řvala a já sem nevěděla proč. Byla přebalená, nakrmená, pit nechtěla, unavená... ale místo spaní prostě řvala. Ty její pohledy, že ju něco trápí a neumí říct co mě trápí už dávno. Nakonec usnula, ale myslím, že jsem její přání nevyslyšela. Ani já, ani můj. A tak sem si řekla dost! a budem znakovat. Tatínek byl sie skeptický a i teď neprojevuje nějakou nadšenost, ale to je prý u tatínků normální. Na druhou stranu jsem mu dala takový krásný příklad a možná ho uvedu jako inspiraci proč znakovat i když prcek bude přece za chvilku mluvit.
Zuzanka kolem sedmé jedla (chlebík), a po sedmé šla spinkat. Klasický rituál - zoubky, přebalit, pohádku a spat. Jenže o půl osmé zničeho nic začala plakat a až do rána, obrazně řečeno, jsme přemýšleli proč to dítě řve. Čajík odmítala, plenka suchá, a hlad přece nemože mět... V osum hodin jsem to riskla a madam vypila všechno, co jsem jí nachystala. A kolik by sme si ušetřili trápení jak sobě, tak malé, kdyby nám mohla hned říct, co jí je a že má ještě hlad.
Takže hned jak došel rodičák sem si koupila knížku, přečetla ji prakticky jedním dechem a pomalu se do toho pustila. Před tím jsem ještě pročetla stránku o znakování. Znakujem sice třetí den, ale jde vidět, že Zuzanka začíná chápat, že jí nabízím způsob, jak se domluvit. Ještě neznakuje, ikdyž náznaky tam jsou. A já ji náležitě chválím a má radost, když pochopím, že právě ukazuje SVĚTLO... nebo STROM? Těžko říct. Máme takový svítící stromeček a ten jsem rozsvítila aukázala SVÍTÍ, SVĚTLO. Jenže zankuje jenom v ložnici, kde ten stromek je a vždycky ukáže onen znak a podívá se na stromeček. To, že jí nad hlavou svítí velké světlo z lustru ju nebere. Tak těžko říct, jestli si to spojila se světlem nebo stromem. Na druhou stranu slova světlo a strom rozeznávat umí. Tak uvidíme jak se to vymrví.
Včera jsem myslela, že začala znakovat PŘEBALIT ikdyž jsem ju to neučila zatím. Ale asi třikrát se povedlo, že se začala ručičkama dotýkat předloktí (pak vysvětlím proč) a plakala. Přebalila sem ju a byl klid. Dneska nic neukázala, ale tak asi jí to dnes nevadilo, těžko říct.
Tak jak tak, Zuzanka pochopila, že jí nabízím nějaký způsob komunikace a když jí chcu něco ukázat, tak se na mě podívá a čeká. Učím ji to SVĚTLO, dál PES, protože ze psů je unešená a pak jí ukazuju ještě JÍST (HAM) a NAPIT. To z praktických důvodů. Uvidíme co se kdy chytne. Prý to trvá i měsíc, než se miminko rozznakuje, ale pak si samo říká o víc a víc znaků. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Jinak k tomu přebalování - když mám dlouhý rukáv a jdeme se přebalit, tak si vyhrnuju rukávy. Většinou řeknu něco v tom smyslu, že dem přebalit a u toho si vyhrnuju rukávy. Nejspíš si to spojila
ALE nejde o žádné drahé BabySings, kde se bez semináře do začátku prakticky neobejdete ale o "české znakování", přizpůsobené českým dětem. Stránky a knížku má na starosti paní, která znakuje i neslyšícím, je tlumočnice a znakuje se všemi svými třemi dětmi... nebo aspoň znakovala.
Jiank stránky, jen tak pro zajímavost jsou www.znakovanismim/...
A co si myslíte o znakování s mimčama vy? Šli byste do toho nebo vám to příjde jako "povinnost" navíc? Docela mě zajímají vaše názory. Ne, že by to u mě něco změnilo. Třeba Ivka by mohla porovnávat, které z dvojčat je šikovnější