Konec roku se blíží

 Svátky utekly, tak rychle, že jsem si to ani neuvědomila. Proto se taky omlouvám, že jsem vám neppřála bohatého Ježíška a další věci, které jste slýchávali všude. Že jsou Vánoce jsem si začala uvědomovat až 23. večer, když jsem si zahrála na Ježíška a "přinesla" jsem stromeček. A pak druhý den po "večeři" asi o půl4, kdž jsem přinesla dárečky, mezitím, co si Zůza s tatínekm prskali prskavkama.

Ale to jen tak na úvod. Dneksa si budu (už skoro tradičně) ztěžovat.
Já blbec jsem si malou naučila usínat na rukách. Ze dne na den jinak v klidu neusne. Jenže díky mým bolavým kolenům a zádám ju toto usínání musím odnaučit. Jinak se zachvilku nehnu. Dva dny na zpátek jsem ju uložila do postýlky, popřála dobrou noc a odešla s tím, že bude spinkat. Ostatně pusina se jí otvírala, oči si mnula, otravná. Prostě jsem ju dávala spat, až se jí chtělo. Jako vždycky. Dávala jsem ju kolem 20hod a před 22 teprve usnula. Uplkala se. Fakt jsem zkoušela všechno. Zpívala jsem jí, jak když byla u mě na rukách, vykládala, hladila, vysvětlovala..... ale jakmile jsem se vzdálila od postýlky, tak řev. Nakonec jsem prostě všechny pokusy vzdala a nechala ju vyřvat. Lidi, nikdy víc. Já jsem z toho bla špatná ještě ráno a Zuzance to taky určitě nijak neprospělo.
A tak jsem na to šla včera jinak. Vzala jsem si inspiraci z jedné chytré knížky a zkusila jsem to úúúplně jinak. Sice to je časově náročné, ale jestli dvě hodiny řve, nebo se jí dvě hodiny věnuju...

Kolem 6hod jsem vypla televizu, Pc, rádio... prostě všechny rozptylovače. Vzala jsem jí takové ty hrací hračky, jak něco zmáčknete a začne to hrát nějakou tu na nervy jdoucí melodii. Tatínkovi jsem zakázala divočit, takže žádné běhání po baráku, disko-tanečky, a potobné blbiny. Mezitím sem udělala véču nám dospělým - dítě už bylo po jídle, a šla jsem zrovna pojest. Pak jsme se vystřídali a asi v 7hodin jsme se přesunuli do postýlky. Zůzu jsem přebalila, hodila do pytla a dala do postýlky. Ztlumily  jsme světlo, takže bylo přítmí, pustila bílý šum (jinak super apka, fakt) a dala jí do postýlky pár hraček. Ještě jsme se chvilku hráli v postýlce, ta samozřejmě v té postýlce hlavně stála a kolem čtvrt na 7 jsem jí začala vysvětlovat, že se zachvilku pujde spinkat. Že vím, jak by chtěla usínat, ale protože mám nemocné nožičky tak to nejde. Začala jsem jí zpívat, postupně jsem jí vzala hračky z postýlky a nechala jenom oslíka, se kterým někdy usíná. Všechno se zdáo v pohodě do doby, než jsem odešla. A tak jsem se nějak do 9 večera vracela a zase odcházela. Vždycky jsem přišla, malou položila, uklidnila, zazpívala, řekla dobrou noc a odešla. Snad 50x. Až nakonec usnula.
Neletěla jsem k ní hned, jak zakňourala, to ne, ale když už začínala moc řvat, tak jsem došla. Musím říct, že z toho mám dobrý pocit. Je mě jasné, že to bude nějakou dobu trvat, ale cítím, že toto je ta správná cesta.

A jinak vám přeju do Nového roku hlavně štěstí - protože s tím příde všechno. Plno úspěchů jak soukromých, tak pracovních a školních. Všechny snahy a přání ať se Vám vyplní nebo se k nim aspoň přiblížíte co nejvíc to půjde. Rok 2019 má být prý rok trojky. Rok intelektu, vzdělávání a tak dále. Takže Vám k tomu všemu přeju levné vstupenky do všech možných muzeí, divadel, kin, knihoven.... A hlavně ať Vám Vaše blogy přežijí další dlouhý rok.