Zůza bobuje

 Tak Zuzulína dostala předčasný dárek od její prababičky a dědy. Dostala boby, takové ty s opírátkem a pásem, aby nevypadla. No první den byla vysmátá a to sme jezdili teprve po baráku, ať vůbec ví o co jde. Venku to bylo šílené. Chlámala se na celé město, dědinu, nebo co to sme a to jsem ještě nezačala utěkat. No prostě bomba. Ani neměla čas se dívat do objektivu. Taky mě spadla - převrátila se na bok, chudina. Tak bylo trochu plaču, ale za chvilec už zase pohoda. Včera jsme šli krmit kačeny a to jsem se, přiznám se, trochu bála. Nebo ti ptáci jsou schopni vám vlést pomalu na klín a vzhledem k tomu, že byla prakticky na zemi, to bylo docela o nervy. Zvlášť když hlídala rohlík. Ale všechno dobře dopadlo, dokonce "sama" jéla z kopce. Nebo si to aspoň myslela.
Dneska sme šli i s tatínkem a ten to "sama" vzla do slova, takže se nakonec vykotila tak nešťastně, že skončila ne na boku ale jakoby na bříšku, ty boby na ní, ona hlavu zabořenou ve sněhu. Však má i líčko trošku odrané a nad okem čelo. Řev, tyjátr... No už sme ju do bobů nenapasovali, takže tatínek za trest, že je takový jeliman nesl 8kilovou Zůzu dom na rukách a já sem si nesla lehučké boby. Ale večer, když viděla, že jezdí plyšáci, tak pak jezdila taky po baráku. Snad to bude už zítra fajn a nebude mět nějaký blok nebo strach. To by byla škoda, když si to tak užívala.

A o víkendu jsme byli na oslavě, tak asi od 2 odpoledne, kdy se začalo hrát, až do půl 8, kdy sme jeli dom Zůza trsala. Byla tam za hvězdu. Tancovala snad na všechno a úplně s každým. Dokonce i s tetama a strýcama, které ani my neznáme - asi kamarádi oslavenca. No dojeli sme dom a já jí ještě musel na blbých 5minut, než udělám vlašku před spaním pustit čiperky. Je to hrozný pařmen, pořád říkám, že nemože byt moja - já takové dřevo. Ale aspoň si udělala čas se vyfotit u tatínka.