2 dny bez Zůzi

 V sobotu jsem se hned ráno naštvala, se vším práskla a jela do pryč. Vlastně to začalo už v pátek večer, v noci to pokračovalo a ráno to bouchlo silou dvou atomovek. Samozřejmě mluvím o Zuzce, která se rozhodla, že mě bude hodnit s flaškou sem - tam. Ráno jsem toho měla plné zuby a netuším, jestli je V tak blbý a fakt neviděl, že je toho na mě moc, nebo prostě dělal že o ničem neví. Tak jak tak, jsem byla špatná, když jsem po X měsících fakt bouchla, začala řvat po malé a pak jsem ještě řvala sama. Tak jsem se na všechno vykašlala, oznámila, kde má malá oběd a jela k našim. Tam jsme stejně měli odpoledne jet, ale tak jela jsem na před. A pak odjížděli ti dva sami a já tam pěkně zůstala do druhého dne. Moc nadšený z toho nebyl, ale co. Netuším, jestli mu došlo, co znamená zodpovědnost a dodržovat jisté pravidla a rituály, takže jsem zjistila, že malá seděla půl dne u pohádek (má dovolené se dívat před spaním, jako rituál), ale hlavně že pojedla. A proč si neporadil jinak, netuším a je mě to jedno. Naštěstí si užil i v noci, protože jsem se bála, že bude klasicky hodná, když tam nejsem. Ale nebyla.

Z bláta do louže
Zbavila jsem se jednoho děcka, aby k našim dojel "brácha" (strýcův synátor) s rodinkou. Mají skoro tříletou a dvou měsíční holčičky. Jo ta malinká v poho, s tou sme pokecaly víc, jak s tou starší. Doslova. Říkejme jí třeba Stáňa. Stáňa je o rok a něco starší od Zuzky, ale její komunikace a řekněme poslušnost je vedle Zůzi na minimální úrovni. Netvrdím, že Zůza poslouchá na slovo, ale nemusí se jí to říkat stokrát a bez výsledku. Co se týká komunikace, tak nejde o to, že nemluví. Teda o to taky, ale ona ani třeba pořádně neukáže, co chce. Takže se jí ptáte a ona kývá hlavou. A dokonce není schopná ani ukázat na obrázku pejska.  Zuzka ju v tomto ohledu může učit. A ne že naše ukáže pejska. Ona je schopná doslova popsat, co se na tom obrázku děje. Což u Stáni neexistuje. Jako všichni víme kde je problém - u rodičů, resp. u mamy, která je stím děckem 20hod v kuse. Toho jsem si všimla, už když Stáňa měla necelý rok. To bylo pořád Stáňo nechej, nedělej, nesmíš, musíš.... ráno se vzbudila, po hodině začala zlobit - logicky se nudila, když mama sedí na telefonu a jediné co mamu napadlo dat ju do postýlky a nechat uřvat, protože je přece určitě unavená, když tak zlobí alias je protivná. Teď "zlobí" o to víc, protože na ni mama sere tuplem, když tam mají to mimčo. To je fakt něco, ségřin kluk s nima byl půl dne a řekl, že to co viděl, mu bohatě stačí. To už je co říct, když si udělá stejný názor někdo, kdo je pořádně nezná. Lidi, to by ste fakt museli vidět, zažit. A zrovna tato matka roku mě bude radit, že když Zůza otravuje, mám ju hodit do psotýlky a nechat vyvztekat. Neříkám, že je to nejhorší nápad, když už je toho fakt moc.

Ale jestli bere tím "otravováním" to, že si chce děcko vykládat... díky ale ne. Protože u nich to takto je. Aby se děckovi nemusela věnovat, tak ho šupne (dřív) do chodítka, do psotýlky, kamkoliv.... a jde si zapálit, mimochodem. Takže po těchto dvou dnech jsem se na Zůzu fak doslova těšila. S ní si člověk aspoň povykládá. Ví, že když jí ukazujete nějaký zajímavý úkaz - třeba jak mravenec nese odrobinku, tak to padne na úrodnou půdu, prtože ju to zaujme a krásně jí na tomto vysvětlíte něco, jako je spolupráce. To se fakt stalo - mravenci táhly kus rohlíku, Zůza to sledovala a na druhý den pochopila, že si na písku ty děti pomáhají, jak ti mravenečci. Což u Stáni nemůže být řeč. Ju to ani nezajímalo. A proč? Protože ju radiče v tomto směru nerozvíjí a raději ju šupnoou do postýlky se vyvztekat. Když ve třech letech neukáže na obrázku psa, natož aby řekla, že ten pes leží... boha jeho!!!

Takže když jsem se v nedělu odpoledne vrátila, vyloženě jsem se těšila, až se malá vzbudí, protože ať mě štve sebevíc - nebylo by to, kdyby chlap nebyl... no.. chlap - tak vím, že s ní pokecám, zablbnu, má zájem o to co jí ukazuju a vím, že rozhodně nebudu tak špatný rodič, jak je Stánina matka, I kdybych z toho měla skončit na práškách. Vlastně jsem si udělala jasno. Něco změním, aby mě to tak nevyčerpávalo všechno, třeba naučím malou trpělivosti, abych jí nemusela spravovat autíčko teď hned a počkala až např. zametu. Ale rozhodně ju nehodlám dávat do postýlky jenom proto, že chcu mět klid.
Mimochodem se u mě obnovila závislost a sice kouření. S tím rozdílem, že malá mě s tím nevidí a ani jí nesmrdím, hned jak dojdu. Když už, tak si zapálím, až malá po O usne. Stánina mama kouřila obě těhotenství a podle Stáni je normální, že teď nemůže jít za mámou např. s pitím, protože máma teď jakože nemůže. Takto fakt ne. Ale je fakt, že mám pocit, že jenom s tou cigaretou jsem schopná vypnout. Aspoň na tyh 10 minut. Nevím, jak je na tom V, i když musí to tušit. Možná to nechce vědět, ale tušit to musí. Je mě to z výše uvedených důvodů jedno.

Trošku jsem se rozepsala, takže čest všem, kteří dočetli do konce. Ale je fakt, že jsem si díky (když to přeženu) zanedbané Stáni udělala v hlavě jasno. A taky jsem se dala trochu do hromady, Jak psychicky, tak fyzicky.. Teď jenom pomalu naskočit zpátky do kolotoče dítě - úklid - dítě - vaření- dítě - uklid - chlap - dítě... a bude to zase ok.

A taky mě pomohla podpora dvojnásobné maminky, která to vzala jedním vrzem - Ivce... a ne jenom její ale všem "píšákům"  díky Vám, lidi