To mám radost... naposledy

 Mám radost. Včera si Teša našel jakési pupínky podobné těm Zuzčiným. Ale to až večer...

Hned ráno to začalo hučením pod oknama. Nakouknu, co tu zas kdo dělá (jak víte, máme před barákem nezvané parkoviště) a hle - bagr. No Zůza měla zážitek dne hned po ránu. A já vlastně taky. Sice bylo půl dne hlučno, ale... konečně nám neparkují až v baráku. Obec sama zařídila parkování až 2 metry od baráku. Sice se bude pořád točit auto za autem, ale alespoň se nám nikdo nebude opírat o parapet a hučet při tom do telefonu. A plánuju tam vysadit tůje. Během půl dne byli hotoví. Bomba! A to jsem chtěla po obci akorát souhlas s tím, že si to zařídíme sami. A obec se toho chytla a všechno na její náklady zařídila. Nějak během dvou, tří měsíců. Prostě klobouk dolů, fakt si váží svých občanů.

Zuzanka už je přeléčená, na ručičkách už má jenom srtroupky, které jí hezky odpadjí, takže dneska jsme už byly i na hříšti. Dokonce jsem tak nějak zvládla pobalit, co je třeba na tu dovču. Večer a zítra jenom odbalím a můžeme vyrazit. Hurá!

Včera odpoledne došel Teša s tím, že jak vypadaly ty pupínky a že má jakési olezené nohy. No super.... Tak mě napadlo, že tych dvoch infekčních nechám doma a pojedu na dovču sama... Aspoň budu mět fakt dovolenou - i když bych dělala křena ségře a "švagrovi". Samo ho to donutilo jít dnes k doktorce a nezůstal jenom u léčení štamprlama. Doktorce se nezdá, že by to bylo impetigo, takže hurá, zítra jedeme. Dostal jenom jakousi mastičku a má dodržovat nějaké to opatření v podobě ponožek a vlastního ručníku 

V úterý jsem prorokovala, že ve čtvrtek oleze Teša a já v pátek chytnu horečky. S radostí ozanmuju, že se nedostavily a ekzém už taky krásně mizí.

Jednoduše - mám radost... napolsedy a skutečnou radost. Takže miniseriál "Mám radost..." končí a já se ozvu někdy za týden až se vrátíme z dovči.