Komentář, na který odpovídáte
iva: Teda, asi tě trošku nakrknu, ale...
Neprožíváš nic zvláštního ani nenormálního. To tak prostě je. První období vzdoru, hledání hranic... Nejsi jediná, neboj. Z chlapů tenhle stav pravděpodobně pozná jen ten, který si užil komplet rodičovskou dovolenou. Nejsou-li s děckem 24/7/3, nedosáhne děcko zdaleka takových kvalit.
Hele, mě jednou psycholožka řekla, že mám skvělý děti. Když jsem oponovala, že to je jen fingáč jak hrom, protože doma bejvaj na zabití, mile se usmála a pravila: "Někde zlobit musí. Buďte ráda, že zlobí doma a ne na veřejnosti." Už jsem to několikrát psala.
Děti zkouší, kam až můžou a protože jsme víc unavenější a vpodstatě chceme, aby děcko bylo v klidu a spkojený, pustíme jed dál, než tatínkové. Už pro náš klid.
Je to dřina, ale zkus na ní jít s milým úsměvem. Zatni zuby a hraj tu hru proti ní. Až začne zlobit nejvíc, prostě v kapse zatni ruce v pěst, na ni se mile usměj a řekni: "Ale já to chci takhle!" a odejdi. Bude v šoku, ale šok na vopice platí.
Vydrž, bude líp 