Ještě před Vánoci...

 Ještě před Vánoci se vám ozvu s novinkama. Tak například jsem si nějaké tři týdny zpátky zlomila malíček na noze. Ten se sice uzdravil, ale pořád mám nějak pohmožděné vazy (nejspíš, podle doktora) a vzhledem k tomu, že jsem hodinu v botách a trpím, tak celý Londýn padl. Až si vyměním libry za podstatný zlomek mého rodičáku, storno poplatek je samozřejmě už 100% takže neuvidím ani zálohu.... ach jo. No ale tak libry se neztratí, zjistila jsem že máme v Londýně rodinu (představte si to), takže třeba v létě, letadlem i se Zůzou..?

Další, částečně navazující na Londýn je fakt, že jsme celá rodina onemocněla nějakou jednodenní chorobou. Zuzanka prozvracela celé pondělí už od 5 rána. Samozřejmě s každým blinkáním řev... Nás to s Tešou chytlo v pátek. No oba jsem se předháněli na záchod, mě bylo na omdlení... Zůza byla půl dne u tchána, dalšího půldne až do soboty u mamky. Kupodivu byla klidná noc, což je super. Někdy se toho dá patřičně využit 

Takže vlastně dobře, že jsem nejela, protože jsem měla byt pryč od čtvrtka do neděle. Nevím, jak bych to nejhorší zvládla. Alespoň jsem se pořádně vyležela a v sobotu odpoledne jsem na tom byla tak dobře, že jsem stihla babiččinu oslavu. Měla 80 let, sjela se celá rodina. Sice je v domově, slepá, polo-hluchá.... ale i tak si tu oslavu zasloužila a na domově byli tak ochotní, že nám vyšli  vstříct. I když to bylo časově omezené, z logických důvodů. Jo a asi měsíc má babi vývod kvůli nádoru ve střevě. Teď doktoři debatují o chemo, do které se jim moc nechce vzhledem k věku, cukrovce a dalším zdravotním věcem babičky.

Na oslavě byl samozřejmě i otec, který jediný nepozdravil mě, ani svoji vnučku - kterou mimochodem viděl poprvé, vlastně nenapsal ani na její narozky. V každém případě, i kdybych se chtěla pohádat (jak se Teša obával a vyhrožoval, že mě odtahne jestli začnu), tak jsem k tomu ani neměla možnost. Jediná komunikace totiž probíhala takto:

O: Že se taky někdy ukážeš.
J: Tak my do Brna nejezdíme tak často, jak ty za babi, že jo.
O: Hm, no to ne no.

Chvilku ještě seděl, pak odešel a tím to celé během asi dvou hodin začalo i skončilo. Ani se nerozloučil. Sestřenka má o dva měsíce staršího klučinu a tomu ještě říkal, jak jeho synovečka zná víc jak vlastní vnučku. Ale že té vlastní vnučce neřekl ani ahoj.... no přeberte si to sami....

Na oslavě jsem se taky dozvěděla, že půlroku po koupi společného bytu se ségra rozešla s tím jejím. Podle toho, co jsem se všechno dozvěděla se nedivím....
A měla jsem takový pocit, že ta oslava byla spíš rozloučení s babi... Nevím, prostě takový divný pocit. Bojím se, aby sme nakonec neměli smutné svátky.

Jinak Zůza bez plenek, má je jenom na spaní a to odpolední bohužel pomalu odpadá. Jsem z toho na prášky. Alespoň tu hodinu, dvě jsem měla klid a teď co? Večer se nepočítá, to si ten klid po celém dni neuvědomuju   Je šíleně ukecaná, bystrá, šikovná, živá... ale to víc až v narozeninovém článku.

Bunny, "králík náš ušatý", roste do krásy. Zuzku má raději, jak mě, přitom já jsem ten, kdo ho krmí. Dokonce i Teša si ho svým vlastním způsobem oblíbil. Byť hoprý pořád jeno štve.

Zítra, 23. 12., už tradičně jedem na bazén - je tam krásně málo lidí, jenom kdyby měli akční ceny, to by byla bomba. Večer místo Ježíska nastrojíme stromeček - doufám, že Zůzu bazén unaví a nebudem zdobit ještě ve dvě v noci. A pak.... Přemýšlím jestli se zbavit hrací stolíku nebo stanu se 150 kuličkama... Se stolíkem se už tak nehraje, ale stan zabírá víc místa... a ty kuličky...