Wolfgirl | 6. díl

Sach vyběhla z katedrály a utíkala z dohledu Tima, tak rychle, jak jen jí to po dvou nohách šlo. Utíkala rovnou domů, ani ji nenapadlo se přeměnit. Když doběhla domů, Leon na ni už čekal. Chtěl něco ríct, ale Sach ho předběhla. "Pamatuješ si, jak zemřeli babička s dědečkem?" vyhrkla na něj. Leon zůstal v šoku. "Sach, je ti dobře?"ptal se ustaraným hlasem. Nefalšovaně ustaraným hlasem. Opravdu se o ni bál. Sach se musela nejdřív vydýchat. Její kondička je sice lepší, než kteréhokoliv člověka, ale i tak se po skoro hodinovém sprintu může zadýchat. Když Sach zklidnila svůj dech, Leon zpustil. "Asi tak, Sach. Bylo nám asi pět. A naši o tom nikdy nemluvili. Vím, že se odehrála nějaká válka mezi námi a lidmi a když naši zemřeli, tak se zrovna snažili zabránit další takové válce. To je všechno. Naši prarodiče museli zabít ti lidé." mrkl na Sach. Nevypadala nadšeně. "Sach, vím, že toho není moc. Víc opravdu nevím. Ale věř mi, že když tě držím dál od lidí a chci abys nepřestávala pít lidskou krev, je to jen kvůli bezpečí. Tvému bezpečí." Sach se na bratra letmo usmála a odebrala se do pokoje.

Druhý den ráno vyšla do školy dřív. Chtěla se ještě stavit za Tomem. Když jí Tom otevřel, hned zpustila. "Co víš o jistém Timurovy?" Toma ta otázka očividně zaskočila. Mlčky Sach nabídl jedno z křesel. Povzdechl si. "Doufal jsem, že tento den nikdy nepřijde." Sach zpozorněla. "Takže o to boji víš?" Tom kývl. "Vím. A vypadá to, že ty také něco víš." Upřemě se zahleděl na Sach. Dlouho jeho pohled nevydržela. "Tak jo. Včera jsem slyšela jistou legendu. A podle všeho je to pravda." Tom pořád mlčel. Sach rozhodila rukama. "Fajn." rezignovala. "Slyšela jsem, že existovali nějací Sirapové. A jeden z nich, Timur je poštval proti nám zoopírům. A zajímá mě, co je na tom pravdy a jak to vidíš ty." řekla rozhodným pevným hlasem. Tom se zasmál. "Pořád stejně rozhodná. Byl by z tebe dobrý vůdce. Tak dobrá, řeknu, co vím." Sach se uvelebila v křesle, jako by snad šlo o pohádku s dobrým koncem. "Timur nebyl pravý Sirap. Zjistil, že jeho otcem nebyl jeden z jejich lidu, ale jeden ze zoopírů. Timur byl napůl, jako my. Avšak stárnul stejným tempem, jako lidé. Chtěl se dožít stejně dlouhých let, jako my. A když nemohl mít dlouhověkkost, rozhodl se, že mezi námi a nimi udělá rozepře. Timur byl výborný řečník a málo kdo mu odolal. Když tedy začal mluvit o tom, jak jsme my zopírové nebezpeční, nikdo se nemohl divit, že jich tolik přesvědšil. Jen pár Sirapů mu nenaletělo. Jeden ze Sirapů dokonce chránil tvé prarodiče, Sach." Sach nevěděla, co říct. Byla ráda, že všichni Sirapové nebyli stejní ale také ji mrzelo, že někdo z nich zabil její prarodiče. "A Tome,"začala opatrně. "co kdybych ti řekla, že znám Sirapa, který nás i s jeho rodinou pořád uctívá?" Tom zbledl. "Proboha, Sach. Snad nikomu neprozradilas naše tajemství." Sach vrtěla hlavou. "Ne, neboj. Ale ten, kdo mi vykládal tento příběh se zmínil, že je Sirap. A že zoopíry stále uctívají. A že by chtěl někdy nějakého potkat a omluvit se za Timura." Tom si povzdechl. Když se Sach pro něco nadchne, je těžké ji odradit. Alespoň může být rád, že ji přešla ta věc se shozením Leona. "A jestli je to pravda, tak by nám mohl pomoct obnovit staré spojenectví. A s trochou štěstí budu vůdcem já." řekla Sach a spěchala do školy.

Když přišla do třídy, Tim už seděl v lavici a mával jí na pozdrav. "Ahoj." řekla, když přišla na své místo. "Hele, Time, znáš ještě nějaké legendy o těch vlčích lidech?" Tim zvedl obočí. "No, celkem mě to zaujalo." řekla Sach na svoji obhajobu, jakoby nic. Tim se zazubil. "Mám něco lepšího." zarazil se. "Jak že se jmenuješ?" jeho kamarádka se začervenala. "Sach. Jmenuji se Sach. A co lepšího máš?" Tim se tajemně usmál. "Zjistil jsem, že tady ve městě žije smečka zoopírů." Sach zbledla. "To je vtip, že jo? Totiž, vždyť je to legenda, ne? A pak jak by se tady asi skryli. Vždyť víš, člověk, který se mění ve vlka nemůže jen tak pobíhat po městě, ne?" cítí, že začíná plácat a tak raději ztichne. Tim se směje. "Kdepak. Dokonce jsem našel kde by měl bydlet jejich vůdce. Neptej se, jak jsem k tomu přišel. Nejspíš by mě zdroj urval hlavu, nebo tak něco." zavtipkoval. Sach se snažila vypadat jako skeptik, a ne jako někdo, kdo je na pokraji paniky. "Prosím, Sach, věř mi. Chtěl bych ho dnes po škole navštívit." přiznal se. Sach zbledla, jak nejvíc to šlo. Hned po vyučování vyletěla ze školy, aby byla doma dřív, než se Tim rozhodne zaklepat na jejich dveře.