Jak jsem cestovala

8. leden 2015 | 13.03 |

Po včerejší domluvě jsem se dnes vydala na pohovor. Ona práce je asi necelou hodinku autem, ale dopravními prostředky byla cesta napínavá. Za prvé jsem na tu stranu jela poprvé, za druhé jsem třikrát přeskakovala a aby toho nebylo málo, tak za třetí jsem mezi druhým a třetím skokem měla tři minuty, z kterých se vyklubala necelá minutka. Takže bylo dost zajímavé hledat cestu a ještě k tomu stíhat.
Už když jsem vycházela z bytu měla jsem děsný strach. To ani nebyla tréma, ale čistý strach. Že zajedu... :-D Ale během noci nasněžilo, na naše poměry, hodně sněhu, takže se nálada cestou na vlak upravila. Jsem milovník toho býlého prachu, takže není divu :-) První přeskok jsem zvládla na jedničku, přece jenom jsem byla pořád v místech, které znám. Druhý přeskok byl doslova o hubu. Bus měl přijet 39 min. a druhý měl odjíždět 42 min. Ale co čert nechtěl, byo 41 a my teprve dojížděli na místo. Nevěřili by jste, jak dobrý mám orientační smysl, když je třeba...  Nakonec jsem se nějak (do teď pořádně nechápu jak) dostala na místo.
Na zpět jsem jela úplně jinak. Busem na onu inkriminovanou zastávku a pak jsem šla hledat vlak. Na netu je napsané že cesta z bodu A do bodu B trvá asi 10 minut. Já tu samou trasu šla půl hodiny. Poprvé jsem se vydala jiným směrem, to bylo tím. Naštěstí vím, jak se používá pusinka, tak jsem se rozhodla ptát, každého druhého, jestli jdu správně. Na zastávce jsem málem nasedla na vlak jedoucí špatným směrem, ale nakonce mi docvaklo, že už chci jét vlastně domů. Pak už to bylo ok.

A jak to celé dopadlo? Ještě mi chybí vstupní prohlídka, podepsat smlouvu a 19. 1. můžu nastupovat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře