Wolfgirl | Pár novinek z posledních dní

A začnu rovnou tím míň jistým. Nechci nic zakřiknout, ale musím to ze sebe dostat. Ale hezky po pořádku... Už nějakou dobu s V řešíme, jestli skončíme na bytě nebo na baráku. On tvrdí, že byl celý život na bytě, tak chce změnu. Já oponuji tím, že jsem dvacet let žila na domě a že je mi dobře v bytě... Ale jako správný chlap si vydupal svoje. A šel na to fakt rafinovaně. Prostě mi poslal odkaz na jeden domek, co našel a musím říct, že jsem myšlenky na byt opustila prakticky hned. Už jenom to, že jde o 4+1 je fajn. Nemusíme nic přistavovat, jak chtěl. I když hádám, že si najde záminku, proč mít o dva pokoje navíc, aby jsme měli dům s patrem... Za to ho asi přerazím. Ale ten dvůr, venkovní krb, a ta zahrada!! Asi dest hodin jsem ho nemohla absolutně dostat z hlavy. Úplně jsem plánovala, jak ten dvůr změníme, jak bude vypadat pergola a místo králikárny se udělají kotce pro jeho vlčáka a mého dobrmana. A ti psi se budou hrát na té brovské zahradě s našimi dětmi. Budou běhat kolem toho jezírka, co tam má být, ve kterém si vysadíme takové ty malé červené rybičky. A v první řadě se znovu vymaluje koupelna, protože zelenou barvu ve svém domě mít nebudu.... A pak jsem začala uvažovat trošilinku reálně :-D Takže padla slova jako je hypotéka, splátky a jistota... A začínají se mi protáčet panenky, protože je jasné, že za pět let nebude nic splacené. Je to závazek na (skro) celý život. Z euforie jsem vystřízlivěla a chápu, že to nebude sranda. Vůbec žádná. Ale ten dům prostě chci. Normálně se vidím, jak je s V náš. Takže i když už nevidím všechno tak extrémě růžově, pořád jsem celá pryč z toho, že MOŽNÁ bude ten barák náš. Vždyť už se díval na hypotéky a začal řešit kolik zvládneme splácet.

Tak a teď z vážné věci, jako je splácení a hlad ( :-D ) k něčemu pro zasmátí... Nedávno jsem byla ve městě a stavila jsem se za tetou do obchodu. Teta je manželka otcového bratrance. To znamená že moje babička a jejich babička jsou sestry. Je důležité to zmínit, pro pokračování příběhu. Takže teda kecáme s tetou a najednou mě pomalu obviní z toho, že se budu vdávat a ona o tom neví. WTF??! Já a vdávat se? Kde na tom proboha byla? Proč o tom kruci nevím? A koho si valstně beru? Byla jsem mimo ještě cestou domů. A pak mě to přišlo.

Před pár dny jsem byla u babičky. A jelikož se sestřenice bude vdávat, přišlo nejak na otázku co já a V. A teď to hodím do přímých řečí, ať se s tím domluvíme :-)

B: "A co ty? Kdy se budeš vdávat?"
J: "Nehodlám se vdávat, babi. I když mám podmínku. Jestli chci děti, tak bude svatba."
B: " A co V? Chce svatbu?"
J: "Tak když mi dává podmínky, tak ji asi chce víc, než já, ne?"
B: "A už tě požádal o ruku?"
J: "Nestraš, proboha! Čím později, tím líp."

Pak se to nějak zakecalo. Musím říct, že kdybych zrovna pila, tak se při otázce na "o ruku" utopím v hrnku šťávy. A nejdnou zjistím, že se budu vdávat? Že to babička oznámila své sestře a ta teď po celé dědině tvrdí, že bude svatba? Kde na to prosím vás, ta babi přišla? To mi ještě pořád nejde do hlavy. Ještě, že jsme se stěhovali a na dědině už nebydlím. A víte co? Asi v tom babi nechám. Bude sranda sledovat, jak je babi nadšená ze svatby, která bude asi tak za tři roky. Jestli vůbec...