Wolfgirl | 8. díl

Sach se probrala z mrákot. Když otevřela oči, ani ji nepřekvapilo, že je zase zavřená. To ji teď ale trápilo ze všeho nejméně. V hlavě jí hučelo, jako kdyby kolem projíždělo tisíc nákladních vlaků najdnou. Nevšímala si toho. Opatrně se postavila a přišla ke mřížím. "Leone!" zařvala tak vztekle, až se sama podivila. Zalomcovala mřížemi. "Leo!" Nic. Ticho. Samým vztekem se jí začali kutálet slzy po tváři. Ještě párkrát zalomcovala mřížemi, ale beznadějně. Ustoupila k protější zdi a sedla si. Zády se opřela a upřeně zírala na mříže. V žaludku ji kručelo. Byla slabá. Ale Tim je proti jejímu bratorvi stokrát slabší. Když si představila, co mu asi provedl, mimoděk zavrčela. Nevěděla, kolik uběhlo minut, hodin, dní. Z ničeho nic se ale otevřeli dveře od sklepa. Uviděla v nich siluetu muže. Sach byla v mžiku u mříží. "Ty hajzle! Jestli jsi mu něco provedl, tak tě zabiju! Přísahám, že tě roztrhám jak prašivého psa!" Sach zuřila. Když sešel ze schodů, zmlkla. Nevěřila svým očím. "Time?" Tim se usmál. "Tak hajzle, jo? Já se tě tady snažím dostat ven a ty mě budeš ještě nadávat?" dělal, že se urazil. Sach si nemohla pomoct a musela se zasmát. Rozhodila rukama. "Kde je můj bratr?" ptala se nedůvěřivě. Moc dobře věděla, co zoopír dokáže, když se dostane obyčejnému člověku do hlavy. Tim pohodil hlavou ke dveřím. Bude pár minut mimo. Vytáhl z kapse u kalhot klíč a pustil Sach ven. Nedůvěřivě vyšla ven a nahoru po schodech. Leon tam ležel na zemi, nehýbal se. "Proboha. Cos mu to provedl?" byla v šoku. "Nic mu není." řekl konejšivě Tim. "Umím se bránit. Máme to v krvi, víš." dodal jakoby nic. Sach zvedla obočí. "Ajo, Sirap, že?" Tim se omluvně usmál.

"Takže co teď?" zeptala se Sach, když přišli na kraj lesa. "Nooo, hádám, že už se pomalu probírá." řekl Tim zamyšleně. "Takže by jsme si měli pohnout." ujasnil. Sach se na něj nechápavě podívala. "Pohnout kam?" Tim ukázal směrem ke katedrále. Když viděl, že se jeho kamarádka snaží odporovat rychle řekl. "Když tvůj bratr uvidí to, co my, možná změní názor." Sach se na něj upřeně dívala. "A pak co? Nechá tě žít?" zeptala se se smíchem v hlase. Tim pokrčil rameny. "Možná. Možná, že se staneš vůdcem ty." hluboký pohled do očí jí oplatil. "A také tam už na nás čeká pár... ehm... lidí." Sach se zajíkla. "Lidí?" Tim ji místo odpovědi vzal za rukáv a táhl na místo. "Počkej!" vytrhla se mu. "'Nemůžeš o nás jen tak vykládat lidem." Tim se zazubil. "Nejou to úplně obyčejní lidé. Tak například Tom. Znáš Tome, ne? Ten řezník?"
"Vím, kdo je Tom." obořila se na něj. "Proč do toho taháš Toma?"  Tim protočil panenky. "Typická ženská. Plno otázek a tím to hasne." Sach se chtěla dohadovat, ale v tom něco zaměstnalo její sluch. "Pšššš. Stůj!" Tim se na ni tázavě podíval. Pak se podíval směrem, kterým se upřeně dívala ona. Zůstal zírat s otevřenou pusou.

Ve vší rychlosti se k nim blížil Leon. Jako vlk byl obrovský. Sach neváhala ani vteřinu a přeměnila se. Už už čekala to nejhorší, když se z poza nedalekých keřů objevil medvěd. Sach odskočila a tím povalila Tima. Vlastně odskočila přímo na něj. Medvěd si vyhlédl svoji kořist. Leon nic nedbal, byl jako v transu. Sach mohla jenom beznadějně vrčet. Když se Leon přiblížil na dosah medvěda, rozmáchl se svou tlapou a vlka vymrštil do vzduchu. Možná, že kdyby mu nestál v cestě ten strom, tak se otřepe a bude všechno v pořádku. Ale ten strom tam byl a Leon narazil přímo do něj. Svalil se na zem a jen žalostně kňučel. Sach si musela vybrat mezi svým dvojčetem, kterého přes to všechno měla vlastně ráda a klukem, ke kterému cítila víc, než si chtěla přinat. A musela si vybrat hned.