Wolfgirl | Kluci nemaj city...

Ale mají! Jenom se je naučili sakra dobře skrývat. Nebo spíš nedávat najevo? A proč? Podle mě za to do jisté míry může i výchova. Nám, jako holkám říkali "Před lidmi buď silná, vybrečet se můžeš doma." Ale kluci to mají jinak. Těm už do mala říkali "Zatni zuby a buď chlap!", "Kluci nebrečí.", "Brečíš, jak baba. Vschop se." A pak se můžeme divit, že se hrají na tvrďáky? Kdepak, oni se nehrají. Oni to mají prostě naučené, protože (podle mého hlavně tatínci) jim vtloukali do hlavy, že chlap je silný, nikdy nebrečí a nedávají na jevo to, jak se právě cítí...

Nechápu proč. Proč musí být kluci tvrdí? Copak jsme tak rozdílní? Jasný, že je fajn, když se baba může opřít o svůj protějšek. Když se mu může vykecat z toho, co ji trápí nebo povyprávět zážitky z dnešního dne a tak. Ale není vztah o tom, být si oporou navzájem? Navzájem si naslouchat, dělit se o to doré i špatné? Ale ne, vy chlapi prostě musíte být tvrdí, protože tak je to prostě přirozené, či co. Kdo kdy řekl, že je pro člověka, živou bytost, přirozené skrývat city? "Jenom proto, že jsem chlap mě nemůže nikdy nic rozhodit, z ničeho nemůžu být smutný a nedej bože, že bych si někdy poztěžoval. Vždyť už bych byl baba!" Jo, asi tak podle mě uvažují chlapi. A naivně si myslíte, že nepoznáme, že vás něco žere, co? Myslím, že když už spolu dva nějakou tu dobu jsou, tak to na sobě poznají. A takové ty kecy, jako "'Nic. Nech to být. To neřeš. Nic důležitého." Mám pokračovat? Jako jak že nic? Jak neřeš, nic důležitého? Kdyby to NIC nebylo důležité, tak to neřešíte ani vy. A po nás chcete, ať to necháme být? Teď může nějaký chlap namítat "Jasně, že se v tom vrtáte, jste prostě zvědavé baby." No, do jisté míry, máte pravdu, pánové. Ale vážně si myslíte, že nás to zajímá jenom ze zvědavosti? Copak vás nikdy nenapadlo, že za tou zvědavostí je prostě starost o někoho blízkého ať už jde o bráchu, kámaráda nebo přítele? Dokonce jsem slyšela zajímavý důvod, proč to s náma holkama neřešíte. Prej by jsme se chytli a nakonec z toho budete špatní vy.

Ale víte, jak to nakonec všechno dopadne? Úplně jinak. Vy samozřejmě nic neřeknete, nás to samozřejmě zajímá, ale necháme to být, protože koho by bavilo posílat vás nakonec někam, že jo. Jenže mezitím, co my se neptáme, co se děje, vás to hlodá. Vy nad tím přemýšlíte, ať už jde o cokoliv. Vy jste protivní. Vám nechce stát (OK, tvrdé ale život není bavlnka) a já nevím co všechno. Prostě jste horší, než baba o svých dnech. My samozřejmě nevíme proč - ptát se nemůžeme - a tak jaksi nastane tichá domácnost. Protože i za blbou o tázkou "co chceš k večeři?" už slyšíte náznak vyslýchání. A nakonec z toho vyjdeme ty špatné právě MY, jen kvůli tomu, že ten guláš je málo slaný (jasný, nemáme doma sloničku, aby jste si to přisolili - příště ho řpesolím na truc), protože to kyselo je málo kyselé a bramboračka málo bramborová...

Nebylo by lepší prostě říct co vás sere? Od toho nás přece máte, ne? Mimo jiné. Nás to nezajímá proto, že jsme zvědavé ženské, ale protože se zajímáme o své chlapy, bratry, vzdálené příbuzné.... Jo, já jsem chlap, musím být tvrdý.... bla bla bla. Ale zajímavé je, že takovou žárlivost, nebo špatnou náladu, tu už skrývat nemusíte. To je přece chlapácké být nasraný. Ale říct, proč jsi nasraný, to už by ti asi upadl finfulín. A ten známý fakt, že klui nebrečí. PCHE!! Až ti bude 40, 50 a zemřou ti rodiče (i to se stane), už vidím, jak nebrečíš, protože jsi chlap. Se proboha vzpamatujte! Jak kluci samotní, tak rodiče, kteří jednoho chalana vychovávají. Co to proboha znamená, že chlap musí skrývat city, aby byl chlap?

Takže, až vás příště zase něco nasere, i kdyby to měla být červená na semaforu, zrovna, když pospícháte (k nám, samozřejmě), tak nám to prostě řeknete. Jasně, mezi lidmi, na veřejnosti, ve škole nebo v práci buďte tvrdí, nedejte na jevo, že vás něco rozhodilo. Ale když jste doma, mezi svými, tak si na drsňáky opravdu hrát nemusíte. MY víme, že máte city i když se je sanžíte skrývat.