Wolfgirl | Nedělní zevlování

Jak už sám název napovídá - absolutně se nudím. Nevím, co mám dělat. Prostě nuda. Ani vlastně nevím, jestli se mi něco chce dělat. V telce jde leda prd. Ostatně jako každý víkend, každou neděli. Ven nemůžu, právě marodím. A ono když se podívám z okna, tak se mi ven ani nechce. Čekám, kdy nám haluz nějakého stromu praští do okna. Tak tam vyfukuje. Písničky se mi zrovna dneska poslouchat nijak zvlášť nechtějí. Mám rozečtenou knížku (znovu první díl z "moc"), ani do té se mi nějak zvlášť nechce. Stáhla jsem si nový film - na ten možná kuknu večer před spaním. Nebo zítra. Uvidíme.

Takže co se mi vlastně chce? Vlastně se mi chce nic. Chtěla jsem napsat další díl Vzpurné, ale jenom co jsem začala, zjistila jsem, že se ani mé fantasii nechce, takže jsem to po pár řádcích, které jsem nakonec vymazala, vzdala. Možná, že půjdu ven pokácet ten strom, který se nám kolébá před oknem dřív, než na nás spadne... Vlastně ani nevím, o čem tady kecám. O všem a o ničem. Je jeden z těch líných dnů, kdy by se ani článek na blog neměl psát, protože nebude mít ani hlavu ani patu. A je mi to jedno. Dělala bych všechno a nic, a vlastně sedím na gauči, žváchám bezlepkové sušenky, matně si uvědomuji, co že to hraje v telce na očku, čučím do PC a jenom marně doufám, že bude mít tento článek alespoň nějakou odezvu a snad ne nejhorší... Mohla bych mohla rozložit po hoooodně dlouhé době puzzle... Jo, asi to udělám. Třebu budu jen tak čumět na rozeskládaný obrázek mezi (snad ještě všemi) dílky. Ale bude to vypadat, že něco dělám a budu z toho mít dobrý pocit, protože si nebudu připadat, jako tělo bez duše. Ani nevím, jestli je lepší nuda, to že se vám nic nechce, nebo tohle to zevlování... Možná také pustím první díl první série TVD, který už asi dva roky (možná) tři nestahuji...I když možná bych měla začít. Vrátil se můj milovaný Alaric. A nebo si pustím svého oblíbeného krtečka s kalhotkami, kterého asi, ostatně jako vždy, okomentuji a budu mít dovykládané ještě dřív, než si krtek nacpe všechno do kapes. Ano, přiznávám se, miluji krtečka :-D  No, pořád lepší, než slavný facebook, kam chodím jen pár minut denně a jen čistě z principu... Chtělo by to kus adrenalinu. Třeba jít ven mimo vycházky a doufat, že nepříjde kontorla. Nebo se ožeru a bude mi jedno i to, že je mi všechno absolutně jedno.