Wolfgirl | Článek novinkový i děkovný

... ale nebojte se, nepřeválcuji vás tolika informacema, aby jste nebyli schopni je vstřebat. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli začít děkováním, nebo ne. A ne. Začnu první tou nudnou částí zaplněnou několika málo novinkama a až pak se dám na děkovný list :-)

I když vím, že mám minimálně jednoho nadšeného čtenáře, který čeká na další a další díl Vzpurné, budu tuto povídku muset na čas přerušit. Vím, že jsem skončila v tu nejmíň vhodnou chvilku - ostatně se teď neví, jestli je za smrt rodičů Sach zodpovědný Hakim, její bratr Leon nebo snad ještě někdo jiný..? Popravdě mi nějak došli nápady a sama nevím, kdo by měl být na vinně. Určitě ale hodlám tento příběh dokončit, jenom to nebude hned. Řekněme, že si dám takovou "malou" pauzičku. Na nečisto ale pořád spřádám pokračování, takže Sach určitě nebude bez povšimnutí. Alespoň ve wordu ne...
Za to se mi ale v hlavě začali rodit nápady na nový nějaký příběh, no ještě nevím, jestli se mi zrodí alespoň tolik dílů, na kolikati skončila Vzpurná. Takže sem zatím nic dávat nebudu. Ale musím přiznat, že rozpracovaného toho mám opravdu hodně, většinu z toho po pár řádcích až stránkách smažu, protože mi to nepřijde nijak zajímavé, suché a bez možnosti pokračování. Tak uvidíme...
Co vám ale můžu slíbit už teď, je nová rubrika zaměřená na náš brzký nový přírůstek do rodinky. Moje miminko, můj mazlíček, mé vlastní morče (to, co máme doma teď je sestry. Ale tohle bude moje!!) Už teď vím, že to bude holka, jen se zatím rozmýšlím nad pár jmény, i když jedno dominuje. Asi ho tak nechám, ale víc tak koncem měsíce. Možná až začátkem prázdnin. V tu dobu si budu brát své mimi domů.
Ve stejnou dobu, jako morčátko se budu stěhovat i já a to do nově koupeného domečku. Spolu s V už totiž čekáme jen na penízky a nějaké to papírování a hurá do našeho! Takže se může stát, že velice rychle založím novou rubruku s názvem "Jak ho nezabít" nebo něco podobného :-D

Sice mám ještě pár desítek dní do roku, jako takového čas, ale i přes to, že tento blog funguje asi 3/4 roku, mám potřebu poděkovat. Ostatně, jak jste se dozvěděli před chvilinkou, blog čeká pár změn a já cítím, že je vhodná doba na to, také poděkovat.
Chtěla bych proto poděkovat všem stálým, občasným i jednorázovým čtenářům. Těm stálým proto, že je to sakra dobrý pocit vědět, že stojíte někomu za to, přečíst si, co nového jste zase vysmolili. Těm občasným děkuji především za čtení alespoň článků které je zajímají více či méně tématicky. A těm jednorázovým děkuji, protože bez těch, by mě "sledovanost" určitě nestoupala. A co víc si může člověk přát, než aby byl jeho blog tak či onak sledovaný, čtený a oblíbený?
Také chci poděkovat všem bez rozdílu za komentáře, které jsou (a v to jsem ani kolikrát nedoufala) kladné, podporující, radící. A také děkuji těm, kteří raději nic nenapsali, než aby v komentářích nadávali, uráželi, hejtovali. Stejně tak děkuji lidičkám, kteří jeden či dva články oznámkovali. Takového hodnocení si vážím steně, jako komentářů.

Uvědomuji si, že ne všem se může líbit všechno. Proto se snažím psát tak nějak o všem. Už když jsem se rozhodla blog založit, přemýšelal jsem, jestli bude spíš tématický, nebo ho nechám otevřený všemu. Nakonec jsem se rozhodla pro druhou volbu a myslím, že je to jenom dobře. Ostatně tématických blogů je hodně, každý každého kopíruje a tomu jsem se chtěla vyvarovat. Myslím, že vlastní názor na cokoliv je důležitější, než něco, co můžete zjistit z encyklopedií, wiki a podobně. Lidé pak mají šanci přidat vlastní názor také a tak se zrodí diskuse na jedno téma, což se kolikrát v komentářích pod článekm opravdu stalo. To byl můj prvotní záměr blogu, i když se časem představa o tom, jak vést blog změnila a myslím, že se pořád ještě mění. Doufám však, že to nijak nikomu (nebo alespoň většině) nevadí, nepřekáží a i po menších plánovaných změnách budete pořád věrní alespoň tak, jak do teď.

A abych trochu odlehčila situaci - protože tyto formální projevy jsou nuda, navíc nejsem nijaký řečník (a proto raději píšuú), nabízím vám zvířátko.

Máme jich hned 5! -vlastně šest, ale jedno už mám zamluvené, takže jich zbývá pět. Jde o morčátka. Syn strýce asi měsíc zpátky odhcytil tři dospěláky- asi je někdo vypustil. A jak už to tak bývá jedno zvíře ze tří bude určitě jiného pohlaví. To ale všem došlo, až byli dvě holky natrtkané třetím klukem. Takže se nám narodili morčátka. Kluk už bydlí sám, ale maminy jsou spolu. Samozřejmě, kdo bude chtít, může si vzít i klučinu, ale u toho je šance na ochočení mizivá. A pak tady máme pět už ne tak malinkatých a hlavně pořádně ukecaných prcků, kteří se nemůžou dočkat, až si je někdo vezme... Tak co - kdo chce morče?