Wolfgirl | Bojoví psi

Když slyším spojení "bojové plemeno" nebo "bojový pes" stávají mi hrůzou vlasy na hlavě. Strašně miluji názory, že pit bull, rotvajler, nebo doberman nejsou vhodní k dětem, protože to jsou bojová plemena. A kdo kde přišel na to, že zrovna tato plemena jsou bojová? Tak například rotvík je původně pastevecký pes. Hlídal krávy. A jenom proto, že lidé ho přešlechtí, tak je to z nějakého důvodu bojové plemeno? A co pit bull? Nějací šašci je drží v metr krát metr klícce, mlátí je palicemi a dělají všechno proto, aby ten pes byl agresní a nakonec ho vypustí na dalšího pit bulla. A už se z chudáka psa stal bojový. Ale to, že takový shar-pei má pokrčenou kůži právě kvůli tomu, to už nikdo nevidí. Celé plemeno dosrali jenom proto, aby byli při záspasech odolnější, aby ho protivník kousl pouze do povadlé kůže a ne do masa. Ale přitom jsem ještě neslyšela, že by bylprávě shar-pei bojové plemeno. A když už jsme u toho - našli jste si někdy rozdělení plemen podle FCI? Co si pamatuji, tak tam žádná katergorie nenese název "bojová plemena".

My jsme měli dva rotvajlery. Byli to mazlové první třídy. Doslova si vynutili hlazení. Tenkrtá, když jsem měla asi deset a ségra tři, jsme toho staršího, Kora se jmenovala, hlídali. Teta odjeli na dovolenou a někdo se o psisko musel starat. No, tak proč ne, my děcka jsme to měli jako prázdniny. A nebyl důvod, pro se bát. Mamka doma například vařila a my jsme běhali po dvoře s rotvajlerem v patách. Sem tam do ní ségra vrazila, protože byla menší, než pes :-D Nikdy se nic nestalo, ani s druhým psem.
Také jsem měla tu čest navštívit dobermanní farmu. Bylo tuším pět psů, čtyry holky a jeden mladší klučina. Krmila jsem je piškotkama z pusy do pusy, jako to dělám se svým voříškem. Mazlila jsem se s nima, kluk dokonce přišel, nechal se hladit a pak uznal, že to pro teď stačilo a šel se znovu vyvalit na sluníčko. A to nemluvím o štěňatech. Ještě teď můžete najít roztřepenou tkaničku na mých botách :-D

Ale pořád to jsou nebezpeční psi. Proč? Když se něco stane, ve zprávách se vždycky mluví jen o pit bullech, rotvajlerech, sem tam se objeví vlčák. Ale o dalších útocích se nemluví. Co kdybych vám řekla, že sousedé měli zlatého retrívra a ten roztrhal malého psíka, který mu prostě vešel do cesty? Co kdyby se toto objevilo v televizi? Už by nikdo nechtěl zlaťáka jako asistenčního psa, protože se prokázalo, že i toto plemeno je nebezpečné. Nikam jinam by to nevedlo. Ale další plemena ať si nebezpečná jsou. Babička mmá jorkšírka a když se vám pověsí za nohavici, nic příjemného to není. A proč není i jorkšír, nebo taková čivava nebezpeční?

Všichni vidí jenom to, že pes zaútočil na člověka. Ale zeptali se někdy proč se to stalo? Můj pes se po mě také ohnal, když ho něco zabolelo. Když jsem ji překrčovala a ona spala (vždycky si lehne do dveří - člověk holt má tělocvik i doma), také se lekla a vyjela mě po noze. No naštěstí zjistila, o co go a okamžitě šla do podřízené omluvné polohy. Ale stát se může. Uznávám, že mamka možná trošku riskovala, nechat nás s rotvíkem, ostatně i ten se může leknout.
Ale když půjdeme od neštěstí pryč - pes má štěkat na cizí lidi, pes má hlídat členy své rodiny, pes má mít vyceněné zuby a držet člověka v rohu, pokud je ten člověk cizí, bez majitele a na našem dvoře, tudíž na teritoriu toho psa. Od toho psa mám. Nechápu lidi, co si pořídí psa a pak ho drží v kotci. Na co ho jako mají? Já mám psa od toho, aby mě hlídal barák, pozemek, mě. A ne proto, aby byl zavřený, majitelé s ním jdou na procházk dvakrát do roka a jinak se mu nevěnují. To se pak nemůžeme divit, že je tak hodné a nekonfliktní plemeno, za jakého je zlatý retrívr považovaný, hajzl pes, který prd poslouchá a ještě je agresivní na kolemjdoucí psi a lidi.

A tady se dostávám k tomu zásadnímu. To, jaký ten pes je, z 80% ovlivňuje majitel, výchova. Jenom 20% je o povaze rodičů a plemena, jako takového. Zbytek tvoří majitel. Když si berete domů štěně, tak je ve věku, kdy se ničeho nebojí, učí se všemu a s chutí, ale je potřeba se tomu psovi věnovat, aby věděl co může a co ne. Když je pes agresivní, protože je bojácný, majitel to ví a nenechá ho s dětmi, které vřískájí a běhají všude možně. Když není schopný psa naučit, že nemá kousat, když právě žere, tak toho psa nechám ať v klidu pojí. Ten majitel by měl znát svého psa na tolik, aby byl schopný minimalizovat roziko nějakého takého průseru. Když si pořídí plemeno, které je vyšlechtěné do obrany, musí počítat s tím, že pošťáka hned tak asi nepustí. Musí počítat s tím, že když bude pes u nějakého násilí na svém majitelovy, bude ho zákonitě chránit. Například na velikonoce se nesmělo šlahat na dvoře u již zmíněných rotvíků, protože to brali jako násilí na člena rodiny a tudíž ho bránili pžed otcem. Když si majitel dotáhne pitbulla, který má jeden z nesilnějších stisků, a vycvičího na útočení, tak to neznamená, že je ten pibull bojový pes. Jediné, co to znamená je to, že je jeho majitel debil. Jak už jsem vzpomínala, mám voříška. Má asi 50cm v kohoutku, široký hrudník a když vás kousne místo míče, který máte v ruce, tak to bolí také. A co myslíte, že by z ní vyrostlo, kdybych se jí od mlainka nevěnovala, neurčila jí hrance, zavřela jí do kotce a jedné, co by znala by byla bolest, nuda a smutek? Zákonitě by to byl vystrašený nevyrovananý pes. A jaký je nevyrovananý pes? No nebezpečný. Kdybych chtěla, aby útočila na všechno, co se pohne, budu z ní mít bojového psa. A vůbec nejde o rasu. Jde o výchovu.

Když jsem v práci oznámila, že bych chtěla dobermana (ano, je to moje vysněné plemeno), dočkala jsem se celkem negativních ohlasů. "Vždyť je to nebezpečné plemeno.", "Ještě ti někoho pokouše.", "Ještě tě jednou roztrhá.", "Takový pes má příšernou povahu."... takže - takoví lidé ví o povaze dobermana pramálo, protože jinak by věděli, že je to jedno z nejoddanějších plemen, je to jedno z nejvšestrannějších plemen. Je to výborný obranář i útočník. A protože to vím, budu na to také hledět. Budu jeho obranu a útok buď rozvíjet, nebo tlumit. Roztrat mě může i můj voříšek, stejně tak může někoho pokousat. Ale když toho psa budu od malinka učit, že je v pořádku, když hlídá, ale jakmile se objevím já, jako majitel, bude ten pes v klidu, budu mít pod kontolou to, jestli ke mě příjde návševa vítaná, nebo zloděj. Protože v případě zloděje, ať si ten pes vyjede, ať na něj vycení zuby, ať ho kousne, když ho bude chtít například praštit. Ať hlídá, proto toho psa mám. Když pes pochopí, že to žrádlo není vyloženě jeho, ale já jsem tady majitel, já ho krmím, tak nebude problém mu misku vzít a třeba přesunout. Když to jde s mým psem, jde to s každým jiným. Jenom se mu musí člověk věnovat, musí ho chtít učit. Jak jsem řekla - všechno je jenom o výchově a o tom, jak se svému psovi majitel věnuje.