Můj první skutečný dialog v AJ

8. červenec 2015 | 11.58 |

Aby jste věděli, o co go. Angličtinu se učím sama doma. Ve škole jsem měla od 4. třídy němčinu, ale vždycky jsem chtěla angličtinu. Jenže tenkrát jedna chytrá (nebo vychytralá?) učitelka pronesla, že komu jde hůř čeština (mívala jsem 3), měl by jít do němčiny, protože je jednodušší. Časem mě došlo, že učitelům šlo jenom o počet dětí na hodině. S němčinou jsem musela pokračovat i na střední, protože se jednoduše pokračovalo. Takže kdybych přestoupila do angličtiny, stratila bych asi pět let. Němčinu jsem dávala na dvojky, trojky, ale vlastně mě nikdy nebavila...

Takže když jsem konečně vylela ze školy, skočila jsem na anglinu. Dneska je na netu plno stránek, kde se můžete učit online, zadarmo, což je super. Navíc jsem blázen do titulkových filmů, takže anličtinu jsem více či méně slyšela ještě o něco víc. Jednou jsem narazila na mezinárodní stránku. Je to něco, jako seznamka, až na to že nejde o to najít si životní lásku, jako spíš o nalezení kamaráda-cizáka. A tam jsem narazila na jednu holčinu z Thajska, se kterou jsme, když nám vycházeli časy, také pokecali přes skype a tak. Celkem to šlo, navíc, holčina nějakou dobu žila v česku, takže jsem maximálně něco okecala česko-anglicky. A také jsem byla na netu, takže slovník byl pořád po ruce. Jenže...!

Nedávno jsme se ségrou cestovali busem a měli jsme nějakých pár desítek minut času, tak jsme si šli sednou na vlakáč - no nebudeme venku v tom vedru, no ne? A tak ségra jedla už druhý párek v rohlíku (je to cvok) a já okukovala výlohu nedalekého stánku. V tom na mě ségra zavolala, tak se otočím a u ní stál nějaký típek. Hezký. Hooodně hezký. A nesuďte mě - i když mám V podívat se snad můžu, ne? Ale zpět k přáběhu. A tak tam teda doklušu a ten tápek na mě: "Do you speak english?" Ve vteřině mě vyletěl tep na 300 ale byla jsem schopná ze sebe vymáčknout "little", na čež se mi ten hezký kluk snažil vysvětlit něco s jízdenkou a cestou do prahy. Říkám si aha, asi neví, jak se IDSky označují - no není divu, na jižná moravu cizáci asi zavítají málo kdy. A tak jsem se snažila pochopit co přesně po mě chce. Nakonec vytáhl lístek do Brna. A tak mě došlo, že chce další jízdenku z Brna do Prahy. No a pak jsem ukázala na dikitální hodiny. "Do you see clock?" típek kývl. Sjela jsem prstem níž: "Window." pod hodina je mezinárodní přepážka, za kterou seděla taková stará rašple, kterou já osobně ráda nemám a jestli umí nějkaý jazyk, tak maximálně ruštinu. Kývla jsem a říkám: "I hope she understands you."

Típek se odebral k přepážce a podle toho, jak baba odbíhala a přibíhala, se nejspíš snažili nějak domluvit. Když jsme se ségrou odcházeli, típek už zase seděl  na lavce (kousek od nás - aaaaa!) a vypadal spokojeně, tak asi dostal, co chtěl. Kývla jsem na něj a šli se ségrou na bus, který nás zavezl k mamce a strýcovi, kde jsme jim vše podrobně vylíčili...
Musím uznat, že i když se nějak domluvím, jak jsem zjistila, je to něco. Přece jenom - za prvé mě překvapil a já nejsem chopna normálně, jak dospělý člověk poradit ani česky, za druhé jsem u sebe neměla google a za třetí mě jeho vzhled šíleně rozptyloval. Ale zvládla jsem to a vím, že až tak špatně na tom nejsem. Jsem na sebe hrdá. Věřte nebo ne, ale jsem. Ostatně ruky a nohy má při nejhorším každý :-) Jenom bych mohla začít používat předložky. Větu "Pod těmi hodinami je okno." jsem schopná za jiných okolností plynule sesmolit... No, doufám, že se tady ti cizinci rozrostou a já budu mít možnost trénovat na živo :-D

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Můj první skutečný dialog v AJ tlapka 21. 07. 2015 - 12:09