Něco o mé povaze

8. červenec 2015 | 12.23 |

Panička začíná zjišťovat, žei hlodavci můžou mít různé povahy. Ostatě má s čím porovnávat, díky Charlie, starší morčici. Mimochodem seznámení moc nevyšlo. Já bych i chtěla, ale Charlie po mě vyjela a byla šíleně nervozní. To vrzání zuby museli slyšet až do vedlejšího bytu. Tak se panička rozhodla zbytečně ji nestresovat.

Panička také zjistila, že mám narozdíl od mé morčecí sousedky ráda vodu. Mé první koupání proběhlo o dost líp, než čekala. První mě v ruce trošku namokřila, prý abych věděla co mě čeká. Pak mě dala do vany. Sice jsem prvních pár vteřin jen čučela, ale když mě došlo, o co jde, začala jsem poskakovat, čváchat všude kolem sebe a bylo mi úplně jedno, že si nastříkám do uší. No samotné umývání se mi už tak nelíbilo, protože se po mě chtělo, abych byla na místě, než mě panička namydlí. Vsadím se, že litovala, proč mě naknec nedala do toho umyvadla. Pak mě pořádně spláchla a šupla do přepravky, kde na mě čekali ručníky. Panička mě pořádně vysušila a pak mě odnesla do obýváku, kdy čekal fén. Když mi panička vzala ty ručníky, neměla jsem se kam schovat, tak jsem si řekal, že se holt budu muset čehlit přo tom foukání. Ale rozhodně jsem se fénu nijak neděsila.

Panička také zjistila, že asi nebudu vyloženě mazel, jak nejspíš čekala. Na to, abych seděla paničce na rameni, nebo na klíně a nechala se celou dobu hladit, mě neužije. Já musím běhat po gauči sem a tam, přeskakovat paničku, díky čemu si připadá, jak pod rukou Jacka Rozparovače, protože mám ještě tenučké a ostré drápky. Víte, mám takový zvyk skákat a seskakovat jí z břicha při tom běhání. Asi ji to bolí... Ale aby neřekla, že o ni nestojím, tak se jí vždycky po čase lehnu na bříško a chvilku si tam hovím. Než začnu zase běhat a poskakovat, jak mignutá. A při tom samozřejmě pořádně kvíkám :-)

A také jsem straaaašně ukecaná. Když jsem na gauči, tak nemá cenu zesilovat telku. Jednou jsem paničku dokonce absotluně vyvedla z míry tím, že jsem se jí uvelebila na rameni a začala jí doslova ječet do ucha. No jestli si snad myslela, že telka může překřičet mě. Nakonec to vzdala. A ikdyž jsem v kleci, tak musím pořád dudlat, aby si snad nemysleli, že tam nejsem. Jednoduše jsem ukecaná, jako tipická ženská.

Ale také umím paničce zavařit. Například za mě panička musela vyhodit další částku za druhou misku. Ne, že bych tu první rozkousala, ale jednoduše odmítám napáječku. Sice vím, že tam je, ale já raději budu čučet pod ní a čekat, že se změní na sprchu. Panička musela koupit další misečku, ve které teď mám vodu. Že jí to ale trvalo, než jí docvaklo, že napáječku jednoduše nechápu. Jenom, co mě dala misku s vodou, půlka té vody v mžiku zmizela. Sice si do ní umím pořádně našpinit senem, pylinama, sem tam bobkem, ale panička je hodná. S Charlie prý takový problém neměli. Jenže panička zapomíná, že Charlie se narodila doma v kleci, kde už napáječka byla. Já se narodila v králíkárně, kde byla jenom miska. Ale je hodná, že mě nechce nutit do něčeho, co se minelíbí.

A také jsem zjistila, že jde hryzat mříže. Panička mi dnes nad ránem brbrala. Charlie to prý přešlo a já začínám.

Ale jedno paničku trošku trápí. Jsem moc malinká. Mé sestry jsou už o půlku větší a na mě nahmatá u prdelky páteř. Trošku ji to děsí, tak se mě sanží vykrmit. Na druhou stranu vidí, že mi chutná a jsem aktivní (někdy prý až moc), tak se mnou nikam nejde. Navíc jsem byla nejmenší už od narození. Možná, že je to tou bílou barvou..? No jestli ano, tak mám štěstí, že jsem skončila u ní a ne někde, kde jsou lidé nechápaví hňupi.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře