Konečně prší!!

19. srpen 2015 | 10.28 |

A u nás skoro tři dny v kuse. Až na pár asi 15-ti minutových přestávek. Konečně jsem se dočkala. A neraduji se jenom proto, že ty nesnesitelné vedra už byli přes čáru.

Od jakživa miluji déšť a nemusím horko. Jasně, sluníčko je fajn, člověk se vyvalí, chytne bronz... někdy i měď :-D Ale když prší, tak to ve mě vyvolává radost. Co jsem zjistila, tak se nálada lidí mění (mimo jiné) podle počasí. Když je hezky, svítí sluníčko, lidé jsou usměvaní. Když je zima nebo pod mrakem, lidé jsou zamračení, protivní. Já to mám do jisté míry naopak. Miluji podzim a zimu. Podzim už jen kvůli dešti. A také protože je všechno barevné. Listy nejsou jenom nudně zelené ale hrají všemi barvami. A zimu, i když už není, co bývala, hlavně kvůli sněhu. Který není už vůbec. Ale i tak. Je alespoň mrazík. Byli jste někdy v zimě na poli nebo v lese? Je to super. Když víte, kam šlapat, tak ani nespadnete na zamrzlé kaluži...

Ale zpět k dešti. Většina lidí, si bere deštník a to přitom spadne jedna kapka za minutu. Já, si beru deštník, jen z principu. A stejně ho ve většině případech schovám do batohu. Obvyklý dialog na toto téma s mamkou nebo babičkou:

M, B: "Vem si deštník, prší tam."
Já: " Mám kapucu."
M, B: "Promokneš."
Já: "Uschnu."

K té kapuci mám ještě i kšiltovku, protože i když mi déšť, jako takový nevadí, nemám v lásce, když mi kapky padají doslova před oči. Tak to zbrzdí ten kšilt, který se skrývá pod kapucí. Deštník roztahuji jenom v krajních případech. Buď jdu na úřad, pohovor nebo tak něco a opravdu si nemůžu dovolit objevit se tam, jak zmoklá myš, nebo už opravdu leje, ale jenom za předpokladu, že leje kolmo k zemi. Protože když prší a do toho fouká vítr, který se ještě ke všemu točí, tak stejně nemá cenu se schovávat pod deštníkem.

Zrovinka denska mám za úkol (to abych se doma nenudila) umýt pár beden a tak. Sice mám na ven bundu bez kapuce, ale kšiltovka to jistí. Vylezu na dvůr, kde je sice pod pergolou poměrně sucho, ale stejně budu potřebovat wapku na vystříkání toho bordelu. Tak přeci nebudu pořád přebíhat, no ne? Jednoduše ty věci umyju přírodní vodou :-D
Ale stejně mě ten déšť teďka naštval. Mohl si vybrat jinčí dobu. Mohl tak týden, dva počkat. Totižto marodím. Zánět šlach v ruce přešel a odstěhoval se do průdišek. Takže mám antibiotika a přikázané se držet v teple. Což musíte uznat, v dešti tak nějak prochladnete, ať chete nebo ne. Takže toho na sobě mám víc, než normálně a ještě se nesmím čabrat v dešti. Bohužel si s bednama budu muset pohnout a nehrát se snima, jak bych to asi za normálních okolností udělala. Ale někdo je umýt musí.

Další věc, kterou miluji, je oheň. Ale ne, že bych úmyslně zakládala požáry. Mám ráda takový ten oheň, kdy zatopíte v krbu, sedíte u táboráku a tak. Miluji dívat se do ohně. Nejlepší kombinace by byla sedět někde pod římsou u ohně a kolem prší. Dívat se do plamenů a vnímat ten typický zvuk deště musí být něco perfektního. Totižto déšť vám příběhy vypráví, oheň ukazuje. Skloubit to v jedno musí být něco opravdu úžasného.
Proto se tolika lidem dobře usíná, když jim kapky budnují do oken. Jenom neví, proč přesně a tak to svedou na rytmické klepkání. Pravdou ale je, že jim déšť vypráví své příběhy. Jenom se stačí naučit se je vnímat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře