Od včerejška od večera se mnou hází poslíčci jedna radost. Nejsou nijak silné, ale za to je jich víc, než bych chtěla. V noci jsem se vzbudila s myšlenkou, pocitem, nebo spíš s vědomím, že budu rodit. Nevím, kde se to vědomí vzalo, ale někde tam hluboko to prostě vím. Otázka je kdy.
Ráno jsem šla celkem na řídko. Neříkám,

I mě to nakonec chytlo. Byla to otázka času, protože se zdá, že je to hit internetu. A dlouho jsem kolem toho chodila až jsem se odhodlala do toho taky skočit. Vymýšlení cílů mě trvalo beze srandy celý den. Třídění do jakýchsi kategorií další asi půl hodiny... o počítání začátku a konce Výzvy ani nemluvím