Komentáře k článku: Boj s pavoukem
rebarbora: Jsi šikula :-) Já už jsem se naučila chytat ty potvory do sklenice a přiklopit novinama nebo něčím, aby nemohl utéct, a pak ho buď vyhodím nebo poprosím někoho, kdo to udělá za mě (což je samozřejmě lepší a míň stresující varianta *smich*), ale odejít s vědomím, že si ten pavouk bude dál běhat někde po bytě bych nemohla *zed* Nicméně je to vždycky taky boj a musím se přemáhat, abych nezačala hysterčit, a sebrat odvahu tu mršku odchytit :D
PS: Úplně vidím Emičku, jak si s ledovým klidem žvýká seno - pavouk nepavouk - jako v nějakém westernu *smich*
wolfgirl: Teď se budeš smát, ale ona opravdu žvýkala seno a aby to nebylo málo, tak u toho ležela, pavouk kousek na ní... :-D
atraktivnistrasilka: Ha, to znám! :D
Na chatě to máme jednoho pavouka vedle druhýho. Naši to tam většinou něčím vystříkají, ale co si budeme povídat, ne vždycky to funguje. Takže jsem si takhle jednou ležela, byla asi půlnoc, a najednou za hlavou slyším nějaké šustění. To už jsem něco tušila, takže jsem rychle rozsvítila lampičku a uskočila. No byl tam, byl. Velkej jak čajová svíčka, lezl mezi lištou oddělující dřevěné obložení zdí a tapetu na stěnách.
Nejdřív jsem tam tak jako stepovala s plácačkou v ruce, a pak jsem utekla dolů do koupelny. Když jsem se vrátila, pavouk tam pořád byl, jen popolezl jinam. Tak jsem šla probudit babičku, nedalo se svítit. Měla jsem snad záchvat paniky, srdce mi bušilo neuvěřitelnou rychlostí, špatně se mi dejchalo, zpocená jsem byla, no hrozný :D Při vraždění nám nohatej kámoš skočil do postele, tak jsme ho zneškodnily tam. Ale od té doby jsem se noc co noc budila a kontrolovala, jestli v tom pokoji nic neleze. :D
wolfgirl: Ha.. tak do té postele bych už nevlezla.. pro jisttu :-D A jinak jo, zdá se, žes zažila histerický, nebo jestli chceš panický záchvat... přesně tohle znám :-)
hroznetajne: Rozhodně si můžeš gratulovat. Překonat tak velký strach úplně sama je sakra velký krok kupředu!!! Ať žijí němé tváře, které nás neustále psychicky podporují :D.
myfantasyworld: Jsi dobrá, žes to takhle překonala. :)
Naštěstí pro mě mi pavouci tolik nevadí, pokud to nejsou takový ty hodně ošklivý, veliký. :D
Moje sestra z pavouků taky vždycky šílela, ta po nich házela flašky, boty, no všechno možný. :D
Ale, jak se jí narodila první dcerka a byla větší, tak už přestala tolik vyvádět, jelikož ono, když to dítě vidí, tak se dost často stane, že samo začne se bát. Takže ono ten instinkt u dítěte si myslím člověka donutí překonat ten strach. :)